Co se stane, když najdete Lásku mezi řádky?

recenze

Oliver nechce být princ v pohádkové knížce Mezi řádky. Dal by všechno za to, aby se mohl ocitnout ve skutečném světě a žít svůj vlastní život. To Delilah nechce o skutečném světě ani slyšet, protože to znamená střední školu, spolužáky, kteří ji nenávidí, těžce pracující mámu a finanční problémy. Takže radši utíká ke knihám – a obzvlášť k té jedné, knížce Mezi řádky.

Delilah začíná být knížkou Mezi řádky trochu posedlá. Hlavně začíná být posedlá krásným, ale bohužel kresleným a smyšleným princem Oliverem. Jenže pak se kniha nenápadně začne měnit a dojde to tak daleko, že princ Oliver promluví. Delilah si myslí, že se zbláznila, jenže pak ji Oliver požádá, aby ho z pohádky Mezi řádky osvobodila… A ona souhlasí.

Pohádka Mezi řádky totiž není obyčejná knížka. Kdykoliv ji někdo začne číst, postavy musí sehrát svou roli v příběhu o ustrašeném, ale chytrém princi, který se vydává zachránit krásnou princeznu Seraphimu ze spárů zloducha Rapsculia. Ve volném čase, tedy když je kniha zavřená, mohou být postavy samy sebou a dělat si co chtějí. A to by se čtenáři divili, co se děje za zavřenými deskami knihy! Princ Oliver hraje se svým přítelem, mluvícím psem Frumpem šachy, jeho kůň Socks si hlídá štíhlou linii, královna Maureen peče, zloduch Rapsculio maluje a chytá motýly a kapitán pirátů melouchaří jako zubař.

Delilah patří mezi samotáře a dává přednost knihám. Ve škole se netěší nejlepší pověsti, protože se jí omylem podařilo poranit roztleskávačku a školní královnu Allie. Má jedinou kamarádku Jules, která nosí extravagantní oblečení a účesy. A pak má taky pohádkovou knížku Mezi řádky, kterou čte pořád dokola. Oliver je každým coulem sympaťák. S postavou nepříliš statečného prince Olivera toho ale nemá mnoho společného. Chce od života víc než pořád stejný příběh v knize, nechybí mu smysl pro humor a dokáže být i pěkně ironický.

Jodi Picoultová a Samantha Van Leerová píšou lehce, nenáročně a vtipně, takže není problém Lásku mezi řádky přečíst za jediný den. Největší předností zůstává to, jak autorky pojaly pohádkový svět v knížce Mezi řádky. Nejedná se o svět podobný tomu našemu, ale knize, takže postavy jsou dvourozměrné, místo krve mají inkoust, nad hlavami jim visí písmena, domlouvají se, na které straně se sejdou, a přeskakují propast, kterou tvoří hřbet knihy. Tenhle nápad mě okouzlil už v Lásce mezi písmenky a v Lásce mezi řádky jsem si ho dosytosti užila.

Láska mezi řádky je totiž prvním dílem Lásky mezi písmenky, která v českém překladu vyšla v roce 2016. Neptejte se mě, proč u nás tahle série vyšla v opačném pořadí. Každopádně číst se to obráceně dá, ale nedělá to Lásce mezi řádky dobrou službu. Láska mezi písmenky totiž patří mezi výjimky, které potvrzují pravidlo: je lepší než první díl.

Láska mezi řádky postrádá pořádný příběh a všechny ty trable s vysvobozováním Olivera z knihy celý příběh neutáhnout. Také tempo vyprávění je nevyrovnané, ve velké části knihy se toto moc neděje a pak se všechno vyřeší na pár stranách. Nemluvě o tom, že se v Lásce mezi řádky objevují nelogičnosti a klišé, ale s tím už se v young adult žánru tak trochu počítá.

Jodi Picoultová a Samantha van Leerová přinesly milý, čtivý a zábavný příběh s pohádkovými prvky, který bych doporučila slečnám mezi deseti a patnácti lety. Přečíst si ho mohou samozřejmě i starší čtenářky, jen od toho nesmí očekávat nic víc než roztomilou a nenáročnou pohádku na dobrou noc.

Komentáře (0)