Co když se nemůžete spolehnout ani na svou vlastní mysl?

recenze

Co zbylo z mojí sestry (2018) / kristynao
Co když se nemůžete spolehnout ani na svou vlastní mysl?
Kate se kvůli smrti svojí matky vrací domů ze zahraničí. Poslední roky strávila daleko od míst, kde se narodila, v oblastech postižených válkou, kde se jako reportérka stávala svědkem nevýslovných hrůz. Vrací se obtěžkána rodinnou historií i vlastními traumatickými zážitky, které si však odmítá připustit. Jenže některým věcem se utéct nedá... A tak Kate nedlouho po svém příjezdu začne v zahradě vídat malého chlapce, který však údajně neexistuje. Dávné rány zakrývá prášky na spaní a alkoholem. Ocitá se v konfliktu s vlastní sestrou, sousedy, policií. Nikdo jí nevěří a postupně si i ona sama přestává být jistá tím, co vlastně vidí. Jediný člověk, který jí podá pomocnou ruku, je sestřin manžel Paul, který Kate věří... alespoň trochu. Jenže kde leží pravda? Jsou věci, které se Kate dějí, skutečné? Anebo jsou výplodem její traumatizované mysli?


Nuala Ellwood ve svojí mimořádně podařené prvotině využívá v současné literatuře tolik oblíbený prvek nespolehlivého vypravěče, avšak celý tento koncept posouvá ještě o stupínek výše - v této knize totiž ani sama hlavní hrdinka netuší, co je skutečné, a co nikoliv. Čtení je díky tomu místy opravdu stísněné, podobně jako Kate netušíte, na čem jste, a co mohou všechny možné varianty skutečnosti znamenat. Co zbylo z mojí sestry je celkově čtení velmi znepokojivé a matoucí, a autorka dokázala všechny tyto pocity nejen dokonale přenést na papír, ale také přinutit čtenáře, aby je cítil spolu s jejími postavami.
Některé pasáže tak jsou naprosto vynikajícím způsobem zmatečné, ale nikoliv v tom smyslu, že by se čtenář neorientoval v ději. Naopak, je naprosto senzačním způsobem zatažen do myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, tápe společně s ní, bojí se, je vyděšený, přemítá, kde je skutečnost a kde představy, pátrá po tom, jak onu nezachytitelnou pravdu vlastně poznat. Pro každého, kdo má příběhy s nespolehlivým vypravěčem rád, musí být tohle čtenářský ráj na zemi.
Vážím si také toho, že autorka dokázala v příběhu plném polopravd vytvořit skutečně solidní postavy. Tři hlavní, tedy Kate, její sestra Sally a sestřin manžel Paul, jsou tak rozdílnými lidmi, jak je to jen možné. Ani jeden z nich není bezvýhradně sympatická bytost, ba naopak. Každý z nich s sebou táhne určité břemeno, se kterým se (ne)vyrovnává po svém. Opustíme-li teď na malý moment Kate, vychválím vám především vykreslení její sestry utápějící svůj stesk po dceři v litrech alkoholu. Skutečně často se v knihách setkávám s povrchním a senzacechtivým vykreslením alkoholiků a další závislých lidí, a jsem proto moc ráda, že se autorka této prvoplánovitosti ve své knize vyhnula. I ona zoufalá Sally oplývá důsledně propracovaným a mnohovrstevnatým charakterem, který není možné jednoduše soudit.
K dramatičnosti už tak nervy drásajícího vyprávění přispívá i časté střídání času a prostředí, které zajišťuje, že se celý příběh skládá do pečlivě promyšlené mozaiky, v níž má každá událost svůj původ a zdůvodnění. Pro čtenáře však kniha zůstává zcela přehlednou, v jednotlivých zvratech se neztrácí a vyprávění tak plyne velmi přirozeně.
Přestože mě ne vždy nadchne to, když se autor rozhodne v závěru využít pohled jiné postavy, než té, která příběh doposud vyprávěla, titulu Co zbylo z mojí sestry tato volba sluší a prospívá. Pohled Sally velmi působivě dokresluje vyprávění, které zprostředkovala Kate, a v určitých věcech otevírá čtenáři oči. Samotný finiš měl maličko náběh ke klišé, už jsem se obávala, že mě zklame, nicméně autorka mě dokázala nesmírně překvapit. Vůbec se nebála pustit se do konce, který není zrovna tradiční, a ubránila se tak patetickému happy-endu, v němž si všichni zúčastnění padnou kolem ramen a společně si popláčou dojetím.
Jednoduše řečeno, tahle novinka je další potvrzení v již téměř nekonečné řadě důkazů, že v Dominu mají nějaký zvláštní smysl pro hledání výjimečných knih, které zásadním způsobem překračují svůj žánr. Také novinka Co zbylo z mojí sestry rozhodně není "jen" thrillerem - je to vynikající psychologické drama, které si pohrává s postavami i se čtenáři, které překvapuje, které podněcuje k zamyšlení. Tahle kniha vyčnívá z onoho stále tolik populárního proudu titulů s nálepkou "bestseller", které však donekonečna opakují podobné nápady a scénáře, a čtenáře tak už jen málokdy překvapí.
Pokud chcete číst napínavé knihy, které nejsou jen odpočinkovou literaturou, ale spíše vysoce kvalitním a mnohdy i náročným čtenářským zážitkem, vsaďte na Domino. Je to totiž sázka na jistotu.

Komentáře (0)

kniha Co zbylo z mojí sestry recenze