Co dokáže napáchat posedlost...

recenze

Nevěsta ze zámoří (2015) / Šárka5875 (257 views)
Co dokáže napáchat posedlost...
„Romantický příběh, odehrávající se v exotickém prostředí Karibiku počátku 20. století, opředený velmi zajímavou a napínavou zápletkou.“

Mladá Julie Šebková-Krásová přišla během 1. světové války úplně o všechno, co tvořilo v jejím životě smysl. Nejprve o svého muže, padnoucího na konci války a zanedlouho i o milovaného synka, který zemřel na záškrt. Svět se jí zhroutil, neměla pro co žít. Vlastně se její další život podobal spíše přežívání.
Nastěhovala se ke své sestře Růženě, aby nebyla úplně sama.

Jednoho dne vstoupí do Juliina života strýc Josef, kterého znala jen z vyprávění své babičky, jeho sestry. Je to tedy vlastně prastrýc. Odešel z Čech v 70. letech 19. století. Toužil po dálkách, dobrodružství, exotice. Jako stavební inženýr si přál vytvořit něco ohromujícího. Po nějaké době a pobývání na různých kontinentech zakotvil na Karibských ostrovech.

Nyní v důchodovém věku pracuje jako správce ve firmě třiatřicetiletého krajana Petra Bergmanna. Bergmannovým největším majetkem jsou plantáže cukrové třtiny. Cukrovar i lihovar fungují jako nejspolehlivější zdroj příjmů. A především kvůli svému mladému příteli Josef Bartoloměj Janač přicestoval do své vlasti. Petr Bergmann by se rád podruhé oženil, ale na rozdíl od první ženy, která před lety zemřela, si přeje manželku z Čech. V dětství znal Juliinu matku a nesmírně ji jako malý chlapec obdivoval. Je si jistý, že pokud její dcera Julie se jí alespoň trochu podobá, bude pro něj ta pravá. A strýce Josefa pověří, aby Julii jeho žádost o ruku zprostředkoval.

Julii toto podivné chování nejprve samozřejmě zaskočí a urazí. Copak je nějaké zboží, pro které se jen pošle za oceán? Navíc stále truchlila po svém muži a synovi a odmítala všechny nápadníky, které jí dohazovala sestra. Strýc Josef jí je však i přes to všechno velmi sympatický, tráví s ním spoustu času a důvěřuje mu. Posléze neúmyslně vyslechne rozhovor své sestry s přítelkyní a dozvídá se, že je v sestřině domě již pouze trpěnou osobou. V tu chvíli se rozhodne, že se strýcem do Karibiku odjede.

Petr Bergmann jí je kupodivu od začátku docela sympatický, i přes jeho zvláštní představy o dvoření se ženě a láskyplném namlouvání. Julie si nechává lhůtu jeden měsíc, během kterého se rozhodne, zda se stane paní Bergmannovou. Chce svého budoucího manžela poznat. Začíná se tedy pomalu sžívat se způsobem života na ostrově. Zvyká si na svou novou roli snoubenky a paní domu. Hospodyně Mira, domorodá žena, která patří k domu snad odjakživa, je Julii sympatická. Platí to i naopak. Hned na začátku svého pobytu na ostrově se také seznamuje se sedmnáctiletou Elinor, která po své matce zdědila některé duševní problémy a projevy a je neskutečně posedlá Petrem Bergmannem. Umínila si, že se za něj po dosažení plnoletosti provdá. Potom se ovšem nyní musí zbavit Julie, své sokyně.

Julie se mezitím do Petra zamilovává a on do ní. Po jedné nebezpečné příhodě na moři, při které zahynou tři známí lidé včetně Elinor, která byla jediným viníkem celé situace, si vzájemně vyznají lásku a byť zbývá do svatby ještě několik dní, sblíží se. Brzy po svatbě Julie zjistí, že je těhotná. Mira to ví už dlouho, jako většina domorodých žen má schopnost zvláštního cítění, předvídání, zná bílou i černou magii. Také sama občas „čarovala“, aby ochránila svou paní, které se začaly najednou dít podivné věci. Mizely jí osobní předměty, které se následně nacházely úplně na jiných místech, kdosi jí začal vyhrožovat.

Kdo chce Julii nebo jejímu nenarozenému dítěti ublížit? Přežila snad Elinor potopení lodi? Nebo její otec, který pomohl Julii před potopením lodi uprchnout, když ji jeho dcera ohrožovala? Lituje toho teď a mstí se jí za Elinořinu smrt? Mira „vidí“, kdo za ohrožováním její paní stojí, ale bohužel to není úplně jednoznačné.

Po pravdě jsem od knihy čekala pouze nějakou sladkou romanci, ale byla jsem velmi mile překvapena. Příběh, opředený krásným exotickým prostředím, napínavou zápletkou, není vůbec přeslazený. Naopak je napsaný velmi poutavě a moc dobře se čte, v podstatě úplně sám, stránky ubíhají jedna za druhou. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla kniha silnější. Byla to moje Hana Marie Körnerová poprvé a s jistotou vím, že určitě ne naposledy.

Ukázka:
„Nejspíš bych vám měla pogratulovat k zasnoubení,“ řekla, když došla k Julii. „Ostatní to udělali hned při příchodu. Pospíšili si!“
Julie mimoděk couvla zasažena neskrývaným nepřátelstvím čišícím z dívčina hlasu.
„Tak tedy gratuluji alespoň dodatečně,“ řekla Elinor štiplavě.
„Děkuji.“
„Pokud je ovšem k čemu,“ dodala dívka a nebylo pochyb, že si každé slovo vychutnává. „Celý večer jsem přemýšlela, jak moc jste se asi potřebovala vdát, když jste vzala zavděk člověkem, který zavraždil svou ženu, aby mohl zdědit její peníze!“


Hodnocení: 5/5

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Moba.

Komentáře (0)

kniha Nevěsta ze zámoří recenze