Čím víc se snaží rozplést síť lží a intrik, tím víc se do ní zaplétá.

recenze

Příběh klinického psychologa Josepha O´Loughlina načíná na střeše londýnské Královské Marsdenovy nemocnice, kde se pokouší rakovinou nemocnému mladíkovi rozmluvit sebevraždu. Jeho osmiletá dcera Charlie je na něj posléze náležitě hrdá, manželka Julianne už méně, protože si uvědomuje všechno nebezpečí se situací spojeným.

Profesor O´Loughline provozuje soukromou praxi, ale také jezdí například přednášet prostitukám o nebezpečí jejich počínání. Prostitutky totiž tvoří největší počet neobjasněných úmrtí v zemi. Ve své praxi je známý především bezmezným nasloucháním svým pacientům. Mezi ně patří také Bobby Moran, dvaadvacetiletý vysoký „obrovský“mladík, který za profesorem přišel kvůli dlouhotrvajícím nočním můrám a problémy se sebeovládáním. Jde však pouze jen o nevinné noční můry a výbuchy vzteku? Neskrývá se za vším o něco víc?

Jednoho dne je profesor pozván k případu detektiva inspektora Ruize, aby si prohlédl tělo mrtvé ženy, které bylo nalezeno nedaleko hřbitova v mělkém hrobě. Myslí si, že jako psycholog by mu mohl něco více prozradit a nastínit i možný profil pachatele. Navíc si myslí, že se jedná o prostitutku.

Tímto případem se profesorovi otočí život doslova naruby. Mrtvou ženu totiž pozná a zanedlouho se stává i hlavním podezřelým z její vraždy. V nebezpečí je on i celá jeho rodina. Do toho všeho je zapletený profesorův podivný pacient Bobby. O´Loudline navíc bojuje s Parkinsonovou nemocí, která u něj byla zjištěna a doslova ho zdrtila.

Od té doby pochoduji po cele. Stojím. Sedám. Kráčím. Sedím na záchodě. Mám zácpu buď z těch nervů, anebo je to těmi léky. Ruiz si myslí, že něco tajím, nebo prostě neříkám pravdu. Zpětný pohled na věc vyžaduje vědecký přístup. Zrovna teď se mi mé chyby třídí uvnitř mysli, bojují o prostor se všemi těmi otázkami.

Styl psaní Michaela Robothama, a sice vyprávění v první osobě, se mi líbí, sedí mi. Kniha je rozdělena do tří částí. Příběh je hodně psychologický. S hlavní postavou profesora O´Loughlina se seznamujeme velmi detailně, tak i s jeho rodinou, jeho myšlenkovými pochody a chováním. Jen mám pocit, že kniha mohla mít možná klidně o několik desítek stran méně a prospělo by jí to. Děj se na můj vkus odvíjel pomalu, rozvláčně. Nepřichází žádné velké zvraty, které by vás šokovaly. Takže za mě thriller dost dobrý, ale ne výborný.

Byly nalezeny stopy po starých řezných ranách po celé délce jejího pravého a levého předloktí a na vniřní straně obou jejích stehen. Jizvy vypadají, jako by si rány zašívala sama. Tato zranění si zkoumaná osoba velmi pravděpodobně způsobila sama a svědčí o dřívějších pokusech o zranění, případně zohavení sebe sama.

Komentáře (0)