Chybám je lepší předcházet

recenze

Putování jednoho slona (2018) / monushka
Chybám je lepší předcházet
Existují knihy, které byly napsány před mnoha lety, avšak zásluhou svého tématu se staly nadčasovými a využitelnými v jakékoliv době. Do této kategorie lze zcela určitě zařadit díla vůbec prvního portugalského nositele Nobelovy ceny za literaturu José Saramaga. Oceněn byl roku 1998 a o deset let později tento romanopisec napsal dílo aplikovatelné i do současného světa. Jmenuje se Putování jednoho slona a jedná se o autorův předposlední napsaný román. Konečně jsme se dočkali českého překladu, o nějž se postaralo nakladatelství Plus, kde kniha vyšla v edici Pestrá řada soudobé prózy jakožto čtyřiadvacátý svazek.

Co vás na první pohled zaujme, je přebal obálky a na něm vyobrazený slon indický. Ilustrace vám společně s názvem odpovídá na otázku ohledně hlavního tématu tohoto románu. Slon nesoucí jméno Šalamoun je vybrán králem Janem III. jako dodatečný svatební dar pro jeho švagra Maxmiliána II. Habsburského. Jan se totiž rozhodl po čtyřech letech od sňatku darovat mu něco důstojného, hodného jeho stavu a co si budeme nalhávat, chce ho prostě svým vele darem oslnit.

Nezdá se vám slon tím pravým ořechovým? Vězte, že nic velkolepějšího si král v šestnáctém století, kdy se příběh odehrává, nemohl vybrat. Šalamoun a skupina, která ho doprovází, musí ujít až rozum postrádající dlouhou trasu – z portugalského Lisabonu do španělského města Valladolid nacházejícího se u středozemního moře a následně k cíli do rakouské Vídně. Putování jednoho slona je ve své podstatě příběhem o jedné nevídané a dalo by se říct hloupé a zbytečné cestě, díky které máte možnost stát se součástí této nevšední výpravy. Bude však tato výprava úspěšná anebo se cestou stane něco, co skupině znemožní dostat se v pořádku až do cíle?

Akci, při níž opět nechybí džbery vody ani rýžák s dlouhou rukovětí, řídí šalamounovo alter ego, indický mahut subhro. Subhro je šťastný, protože tu jsou už čtyřiadvacet hodin, a zatím nic nenaznačuje, že by byl přítomen nějaký další mahut, jen arcivévodův intendant subhrovi oficiálně sdělil, že šalamoun se nadále bude jmenovat sulejman. (Str. 103)

Putování jednoho slona rozhodně není knihou, jenž bude čtena masou čtenářů. Ne každému totiž sedne autorův styl psaní a forma vyprávění. Autor při psaní využil dlouhých souvětí, která však díky jeho spisovatelskému umu nepostrádají smysl a neztrácí na svém původním významu. Forma vyprávění je zajímavá ve střídajících se vypravěčích. Na jedné straně stojí vševědoucí vypravěč užívající minulého času a na straně druhé se o značném dobrodružství dozvídáte z úst slonova mahuta Subhra vyprávějícím v přítomnosti.

Saramago ve svém díle hojně využívá amerikanismů, obzvláště metaforicky, aby bylo zdůrazněno na daném přirovnání. Putování jednoho slona nastavuje zrcadlo tehdejší společnosti a nesmyslným nařízením těch shora jako třeba vůbec samotné putování tohoto savce. Díky důkladnému popisu celé cesty a sledování fyzického a obzvláště psychického stavu členů výpravy autor nešetřil s ironií.

Pokud kladete důraz na velká písmena u jmen a očekáváte uvozovky u dialogů, budete v případě této knihy zklamáni. Ani jedno totiž autorovi nepřišlo důležité a . Budete si tedy muset na začátku chvíli zvykat na jeho styl psaní, není snadný ke čtení. S přibývajícími stránkami však pochopíte, že to, jak autor své dílo pojal, ho dělá výjimečným a ti čtenáři, kteří kladou větší důraz na kvalitní literaturu, budou spokojeni.

Hlavní hrdina románu patří do živočišného řádu chobotnatců. Slon indický je jedním ze tří žijících druhů slonů a v jeho případě se jedná o největšího suchozemského živočicha obývajícího Asii. V současné době je tento druh slona považován za ohrožený druh. Když slon opouští brány Lisabonu, jmenuje se Šalamoun, avšak jeho nový vlastník, král Maxmilián II. Habsburský ho přejmenuje na Sulejmana. To zní přece více německy nebo snad ne?

Šalamounovým, chcete-li Sulejmanovým nezbytným pomocníkem je jeho indický mahut Subhro. Všem se tento nenápadně nápadný zvláštní muž, kterého lidé většinou pro velikost slona nevidí, jeví jako hloupý, ale opak je pravdou. Subhro se zdá být nejchytřejší a nejmoudřejší postavou v celém příběhu. Nehledí totiž pouze na sebe, ale respektuje ostatní kolem sebe.

Zbývající postavy nejsou představeny tak důkladně jako dvě nejdůležitější a je jim tak určeno méně prostoru. I přesto však čtenář nebude ochuzen o různé lidské charaktery, o vtipné situace, a dokonce i rádoby zázraky.

Zajímavostí je, že tento příběh je založen na skutečných událostech. Saramago svůj román napsal na základě historické poznámky pocházející ze šestnáctého století. V roce 1551 totiž opravdu za vlády krále Jana III. poslali slona indického dodatečným darem do Vídně titulárnímu českému králi Maxmiliánovi II. Habsburskému. Dokážete si představit veškerý povyk, který během toho tehdy musel zákonitě nastat? A co teprve mahut na slonově hřbetu, který byl jiný než ostatní? Musela to být jistě úžasná podívaná.

S José Saramagem jsem se prostřednictvím této knihy setkala poprvé a mohu říct, že rozhodně ne naposledy. Zpočátku mi bylo trochu zatěžko zvyknout si na absenci velkých písmen a uvozovek na očekávaných místech, ale poté, co jsem si přivykla, jsem si mohla ze své židle vychutnat velkolepou výpravu, které jsem se díky panu Samaragovi mohla zúčastnit. Ačkoliv jsem se s autorem teprve seznámila, rozhodně s ním nekončím a mám v plánu si přečíst i jeho další díla. Nejedná se o knižní jednohubku, kterou bych zhltla na posezení.

Při čtení je od čtenáře očekávaná plná koncentrace a soustředěnost, protože jakmile se třeba vaše myšlenky vzdálí, byť jen na okamžik, můžete číst předešlé stránky znovu, abyste si nepřipadali ztracení. Na své si přijdou fajnšmekři vyhledávající těžší díla, krásný jazyk a dlouhá souvětí.

Komentáře (0)

kniha Putování jednoho slona recenze