Chlapec v kufru

recenze

Chlapec v kufru (2013) 5 z 5

/ Morsie

Chlapec v kufru. Název, který celkem napoví, o čem asi tak kniha bude. I když člověk by si mohl myslet, že je to jen nějaká zábavná, či hlubokomyslná metafora. Ne, není. Jde přesně o to, co stojí v názvu knihy – jde o chlapce v kufru.

Autorky Lene Kaaberbølová a Agnete Friisová nás přivádějí do Dánska a Litvy, kde se v několika krátkých kapitolách postupně seznamujeme se všemi důležitými postavami knihy. Zdánlivě to vypadá, že kapitoly ani postavy nemají nějakou vážnou souvislost. Spíš je to jen otravné přeskakování z místa na místo, kdy jsme jako čtenáři zasyceni množstvím jmen. Jenže autorky nejsou žádné amatérky a každá postava, každá nepatrná událost i detail mají v příběhu své místo i opodstatnění.

Jan Marquat, který žije v Kodani, je pro nás stejně důležitý jako Sigita Ramoškienė a její tříletý syn Mikas. Jučas, o kterém přesně nevíme, co si myslet, má v příběhu své velké místo hned vedle Niny Borgové, členky Červeného kříže. Lidé, které od sebe dělí stovky a tisíce kilometrů, lidé, kteří o sobě nemají nejmenší tušení. Každý si žije svůj život a nikoho z nich by nenapadlo, že nitky nevyzpytatelného osudu je svedou dohromady do jednoho děsivě strhujícího příběhu.

Když byl malý Mikas v parku se svou matkou Sigitou, dostal od neznámé ženy čokoládu. Tedy to je aspoň to poslední, na co si Sigita vzpomíná poté, co se vzbudí v nemocnici. Nikdo její zmatená tvrzení nebere moc v úvahu. Je to jistě jen další z řady alkoholiček s nevyřešenou minulostí, které někam zašantročily svého syna. Křivdí jí, Mikas je pro ni vše.

Tou dobou zavolá Nině její dávná přítelkyně ze školy, zda by pro ni neudělala maličkost. Chce, aby Nina z úschovny na hlavním nádraží vyzvedla kufr. Starý, odřený, neoznačený, hnědý a děsně těžký kufr. Když Nina kufr vyzvedne, váhá, zda ho otevřít. Nakonec to udělá. A rázem jí spadne čelist až na zem. V kufru je malý, hubený, blonďatý chlapec. Mrtvý? Bohudík ne – skoro.

Jenže když na něj promluví, nerozumí ji. Proboha, do čeho se to zas zapletla? Komu chlapec patří? Proč je tady? Proč jí kamarádka nebere telefon? Hm, je mrtvá. A aby toho na Ninu nebylo málo, přidává se do hry Jučas – muž, který chce své peníze.

Sigita je v nemocnici celá šílená ze ztráty syna a snaží se kontaktovat policii. Ta sice všechno vezme v úvahu, ale nikdo jí nevěří. Únos se nekonal. Prostě jen další nezodpovědná matka. Sigita ale ví, že tohle je docela jiná hra. Rozhodne se svého syna za každou cenu najít! Sama.

A proč byl vůbec chlapec unesen? Co s tím má společného Ninina kamarádka i samotná Nina? Co chce ten hromotluk, který ji jde v patách? Nina je dobrovolnicí Červeného kříže, nemůže dovolit, aby bylo na někom pácháno násilí, nebo snad to, aby se v jedné skříňce na nádraží ocitl neznámý chlapec. Musí někomu chybět. A ona zjistí komu! Snad…

Chlapec v kufru je bezesporu úžasný a napínavý severský thriller. I když do té severské škatulky až zas tak nezapadá. Popisuje v zásadě docela obyčejné události. Věci, které se kolem nás doopravdy dějí. To je možná důvod, proč je příběh tak děsivý a strhující – proč vám z něho běhá mráz po zádech. Realita je vždycky tím nejděsivějším. Na to autorky jistě vsázely.

Příběh má sice chaotičtější rozjezd, o to ucelenější je jeho konec. Až tehdy vám dojde, kam co patří, a že všechno má svou roli. Je to drsné i procítěné a víc než co jiného je to reálné. Takže až vás jednou přítel požádá, abyste z úschovny vyzvedli jeho kufr, buďte opatrní.