Cesta napříč Ruskem s chřipkou v zádech

recenze

Rusko sužuje pandemie (2013) / Thanyss (479 views)
Cesta napříč Ruskem s chřipkou v zádech
Pravděpodobně si vzpomínáte na rok 2009, kdy televize a noviny plnily zprávy o nebezpečném viru H1N1 neboli o smrtící chřipce. Počet obětí se tehdy vyšplhat na necelých 300 000, některé zdroje uvádí číslo téměř dvojnásobné. Zkrátka to nebylo úplně růžové období a právě jím se inspirovala Jana Vagnerová, autorka s česko-ruskými kořeny. Své vyprávění začala vyprávět nejdříve formou zápisků na internetu a díky značnému zájmu se nakonec rozhodla své dílo publikovat i knižně. U nás jej nyní vydává Knižní klub.

Rusko. Obrovská země se 143,5 milionu obyvatel. To, co zpočátku vypadalo jako běžná chřipková epidemie, která se objevuje každý rok, se postupně mění v nezvladatelnou katastrofu. Nejvíce napadena jsou samozřejmě velká města s vysokou koncentrací lidí. Naši hlavní hrdinové, manželé Aňa a Sergej a šestnáctiletý Aňčin syn Miška, žijí pár kilometrů od Moskvy, nic je neznepokojuje do té doby, než je hlavní město neprodyšně uzavřeno vojenskými kordony a vyhlášena bezpodmínečná karanténa. Ovšem jak už to tak bývá, příslušné úřady a vláda poněkud zaspala a virový zabiják se naprosto vymkl kontrole, nezvladatelně se šíří z člověka na člověka, nezastaví jej žádná známá vakcína, natož samopaly a ukázněnost armádních složek. Do toho si přimíchejte nedostatek potravin, paniku obyvatel a výbušný koktejl je na světě. Moskva umírá. A zdaleka není první. Do všech stran se začínají valit uprchlíci, nakažení i zdraví, a nakonec i demoralizovaní vojáci.

Hlavní dějová linie knihy je však podstatně jiná. Máme tu několik zcela odlišných lidí, kteří se dávají dohromady, aby unikli před nebezpečným virem a rabujícím vojskem do bezpečí, jež jim může poskytnout opuštěná lovecká chata uprostřed osm set kilometrů vzdáleného jezera. Tímto příběh vzdáleně připomíná Cestu od Cormaca McCarthyho, jen tu máme více účastníků putování a veškeré nezbytné vybavení nesměstnali do nákupních košíků, ale do svých SUV. Připoutejte se prosím, vyjíždíme na depresivní cestu s nejistým cílem.

Z knihy je značně cítit beznaděj, opuštěnost i strach hlavních hrdinů. Na druhou stranu vyprávění postrádá jakékoli větší napětí nebo dramatické situace, i když okolnosti tomu přímo nahrávají. Autorka dokáže perfektně připravit půdu pro děj slibující nečekané, napnutí jako struna čekáte, co se bude dít dál… A pak to Vagnerová nechá vyšumět téměř do ztracena. Ehm, nejsem nepřející člověk, jen bych uvítala méně paranoii a více akce, vždyť kulisy k tomu jsou přeci perfektní: zasněžená mrtvá města a vesničky, opuštěné nebo vypálené domy, vyrabovaná auta, nachystané pasti, lidé, kteří na saních táhnou své mrtvé příbuzné, aniž by si všímali projíždějících automobilů a s vyhaslými pohledy táhnou svůj náklad dál a dál. Prostě škoda nevyužitého potenciálu.

Další, co mi bohužel kazilo čtení, bylo neuvěřitelné množství chyb. Tady korektura buď zaspala, nebo se s ní nikdo moc neobtěžoval. Mohla bych se smířit s několika pochybeními nebo nepřesnostmi, ovšem ve chvíli, kdy vás takové hlouposti udeří dvakrát v jedné větě, to už je přeci jen moc.

Suma sumárum se mi Pandemie (nebýt těch gramatických faux pas) četla velmi dobře, charaktery postav jsou uvěřitelné, dialogy místy pokulhávají, někdy mi nesedlo chování ženských postav (přílišná hysterie, nelogické činy nebo věty), ale tohle Pandemie dohání atmosférou. Ta mě dokázala tak vtáhnout do děje, že jsem si místy chtěla radši zalézt do teplé deky, jen abych unikla tomu chladu.
Pokud hledáte něco do současného sychravého počasí, plného chřipek a nachlazení, je Pandemie přesně to pravé. Jestliže však trpíte podzimními depresemi, raději se téhle knize vyhněte, rozhodně vám na náladě nepřidá.

--Kdo vymyslel pravidlo, že musíme žít natěsnaní jeden na druhého a dívat se z okna přímo do sousedova bytu, a rozhodl, že je to tak bezpečnější? Vždyť z lidí žijících v bezprostředním sousedství se stávají nejhorší nepřátelé, jakmile má člověk něco, co oni opravdu nutně potřebují.--

Komentáře (0)

kniha Rusko sužuje pandemie recenze