Cesta k tvým matkám může být trnitá...

recenze

Kniha v sobě nese biografické prvky, kdy autorka popisuje co všechno zažívala se svou adoptivní matkou a já si chvílemi říkala, že to opravdu není možné. Že nemůže být možné, aby taková osoba, vůbec mohla adoptovat tolik dětí i potom, co jí to bylo zatrhnuto.

Svým způsobem jsem tu matku chápala, protože sama nemohla mít vlastní děti a těm svým adoptivním dcerám se mstila, ale když se na to podívám kolem a kolem, přišlo mi to až děsivé... když navíc vezmu v potaz fakt, že mnozí by si to adoptované dítě zasloužili víc a lépe by se k němu chovali!

Líbilo se mi, že Edith knihu doplnila i o dopisy a e-maily, které psala své adoptivní, ale i biologické matce a také své nově nalezené nevlastní sestře a přistihla jsem se, že jsem při mnohých z nich přitakávala. I mimoto se mi kniha moc dobře četla a vlastně k ní nemám žádné výhrady.

Bylo neuvěřitelné číst, že i přesto, co Edithina adoptivní matka dělala, jak ty děti přicházející do její rodiny týrala, chodily k nim stále nové, trpící stejně, ne-li ještě hůře než první várka.

Každopádně mohu říct, že kniha není pro každého, neboť to není úplně nejjednodušší čtení a může se to rovnat i psychologickému románu a ne každý to dokáže chápat. A není to ani nejtěžší čtení, ale nedoporučovala bych ho každému. Zajisté je kniha velmi poučná - pro člověka, který žil v úplné a plně fungující rodině určitě.

Cesta k tvým matkám může být trnitá, je však důležité pokusit se po ní jít.

Podtrženo sečteno, knize dávám plný počet hvězd, už jen za pěkné zpracování, za skvělý styl psaní a za odvahu vydat autobiografickou knihu i v naší malé zemi. Pokud máte problém s matkou nebo s kterýmkoli jiným příbuzným, nevidím důvod, proč by jste si knihu nemohli přečíst a kdo ví? Třeba se díky ní se členy vaší rodiny usmíříte. Myslím si, že vám její přečtení neublíží.

Komentáře (0)