Cesta do bezpečí?

recenze

Poslední na řadě (2013) / monushka (328 views)
Cesta do bezpečí?
Tři děti, rodinné tragédie, vrah (či vrazi). Již tato tři slova slibují čtenářský zážitek, na který nelze jen tak zapomenout. Thriller s názvem Poslední na řadě vyšla z pera čínsko-americké spisovatelky Tess Gerritsenové, která je u nás svými thrillery známá již několik let. Já se však musím přiznat, že Poslední na řadě, byla mou první přečtenou knihou od této spisovatelky.

Tuto knihu jsem si vybrala především díky skvěle vypadající anotaci. Obálka mě sice trochu vyděsila, přece jen jsem matkou dítěte a hlava panenky na seně, všude kolem krev, to už je na mě trochu moc. Začala jsem přemýšlet, jestli tuto knihu zvládnu přečíst. Zvládla. A mám velkou radost, že mě obálka neodradila, protože bych se připravila o opravdu skvěle promyšlený příběh s velkou dávkou napětí.

Claire Wardová, Teddy Clock, Will Yablonski. Tři děti ve věku nad deset let, které jsou odsouzené ke smrti. Jejich rodiny byly zabity bezcitným vrahem. Nikdo neví proč. Nikdo neví ani to, jak je možné, že zrovna děti přežily. Vzpomínek na rodinu mají mnoho, na své přežití pouze jednu - paní, která jim slíbila odchod do bezpečí. Kam se mají tyto děti dostat? Proč jejich pravé a pěstounské rodiny musely zaplatit tím nejcennějším, svými životy? Co se tady k čertu děje? A proč se to všechno událo v tak krátkém časovém rozsahu? Kdo je ona záhadná žena?

Teddy Clock je z této trojice dětí přece jen o něco více vyčnívající. Své smrti totiž unikl již dvakrát. Poprvé to byli jeho rodiče, kdo byli zavražděni a podruhé jeho pěstounové i s dalšími třemi dětmi. Je zcela zřejmé, že se čtrnáctiletým chlapcem to pořádně otřese a uzavře se do sebe. V jeho dospívající hlavě se vynořují myšlenky na to, že vše je jeho chyba, i když vlastně neví proč. A právě v tuto chvíli se setkáváme s detektivem Jane Rizzoliovou. Já jsem se s ní setkala poprvé, ale pro ty, co již četli nějaké knihy od Gerritsenové, je známou firmou.

Rizzoliová se ničeho nebojí, je odvážná a do případu se zakousne jako pes do kosti. Využívá svých známostí, schopností a jde jí o dvě věci - dostat děti do bezpečí a polapit vraha, který z dětí udělal sirotky s obavami o vlastní existenci. Rizzoliová se setkává s patoložkou Maurou Islesovou, která hned po ohledání těl míří za svým zachráncem, šestnáctiletým Julianem. Ten, ačkoliv není, její pokrevní příbuzný, jí je tím nejbližším člověkem na světě. Julian je umístěn v internátní škole Evensong, která na první pohled vypadá nedostupná a nedobytná jako věznice Alcatraz. Ale každá dokonalost má nějaké trhliny…

A v té chvíli, ačkoliv se vše zdá být poklidné, se vše začíná pořádně rozjíždět. Pátrání, do toho další nepochopitelná vražda, bezpečí dětí je ohroženo. Navíc ještě hledání motivu. Detaily mozaiky, které do sebe začínají pomalu, ale jistě zapadat. Měly snad děti v minulosti něco společného, ačkoliv by o tom samy nevěděly?

Tato kniha na mě zapůsobila jako valící se lavina. V jednu chvíli jsem se cítila spolu s dětmi bezpečně a ve druhé jsem chvílemi zapomínala dýchat. Atmosféra příběhu napětí doslova vyvolává a mně nezbývalo nic jiného, než otáčet stránku za stránkou a odkrývat další detaily, které by se daly lehce přehlédnout, kdybych se na příběh dokonale nesoustředila. No a závěr příběhu byl pro mě hodně překvapující. V závěru do sebe vše dokonale zapadlo.

Ačkoliv jsem se knihy bála z důvodu velkého množství násilí, tak to naštěstí se mnou moc neudělalo. Ano, násilí je zde pořádná dávka, prostě tak jak to má ve správném thrilleru být. Občas se mi stává, že když čtu nějakou knihu, kde je toho násilí hodně, zavírám oči a přeskakuji řádky, ale u této se mi to stalo. U Poslední na řadě jsem chtěla vědět, co vlastně to Poslední na řadě znamená. Příběh je totiž napsán tak čtivě, napínavě a zajímavě, že jsem neměla čas na to vnímat násilí dopodrobna.

Obě dvě hlavní hrdinky, jak detektiv Rizzoliová, tak patoložka Islesová, mi dokonale sedly. Větší náklonnost jsem pocítila k Islesové, jejíž život mi přišel strašně prázdný, vyjma vysvitnuvšího slunce, když trávila chvíle s Julianem.

Jsem ráda, že jsem na spisovatelku Gerritsenovou narazila a odvážila se její Poslední na řadě přečíst. Teď jsem si jistá, že toto setkání nebylo posledním a už pročítám anotace na její další knihy.

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 304
Překlad: Ludmila Hanzlíková

Komentáře (0)

kniha Poslední na řadě recenze