Cenu za nejhezčí obálku vyhrává…

recenze

Cesta za štěstím (2022) 4 z 5 / Podlavicí
Cesta za štěstím

Když jsem se dozvěděla, že si mohu přečíst knihu Cesta za štěstím, začala jsem skákat radostí. Nekecám. To proto, že Jenn Bennett, která je autorkou této knihy, naprosto zbožňuju. A kdo ji nezná, měl by se na tvorbu této autorky pořádně podívat. Ano, píše sice předvídatelné, přeslazené romanťárny, ale to je to, co na ní já i ostatní její fanoušci milují.

Josie Saint-Martinová. To je jméno mladé, nadějné fotografky, která po pěti letech přijíždí se svou matkou zpátky do rodného města Beauty v Nové Anglii, aby na nějaký čas převzaly rodinné knihkupectví, patřící Josiině babičce. Shodou okolností se zde setkává se svým dlouholetým nejlepším kamarádem s naprosto skvělým úsměvem - Luckym Karrasem. Během pěti let, co se neviděli, se z něj stal místní rebel, který nesmí chybět u žádného průšvihu. Když se s ním Josie po letech znovu setká, nedopadne to úplně podle jejích představ. Rozbije totiž výlohu obchodu místního krále Leviho Summerse, a způsobí tak pořádný průšvih a trapas. Jenže když dojedou na policejní stanici, Lucky celou tuhle záležitost vezme na sebe. Ale proč? Že by měl tento rebel s božím úsměvem a naprosto příšerným smyslem pro humor nějaká tajemství? Ano, má. A že jich je dost.

„Protože když jsem tě spatřil, prostě jsem cítil, jako by se všechno špatný v mým životě najednou uzdravilo…. jako bych chodil po světě polámaný a všechny ty roztříštěný kousky se jako mávnutím kouzelnýho proutku znovu spojily.“

Postavy této knihy mě až tak nezaujaly, až na jednu výjimku. Vše totiž kompenzoval Josiin táta, známý fotograf Henry Zabka, který celou knihu posunul o další level. Také musím vyzdvihnout, že je tohle konečně kniha, ve které má hlavní hrdina oba rodiče, protože už mě omrzelo číst knihy, v nichž má hlavní hrdina jen jednoho. Na druhou stranu bych chtěla ocenit prostředí, protože když se zamyslíme… kolikrát v knize narazíme jen na normální ulici s normálními obchody, domy a jednu starou loděnici? Přesně tak. Moc často ne.

„Jaký má smysl se omlouvat, když to děláte zas a znovu?“

Ano, tato kniha asi nebude útočit na přední příčky v mém seznamu nejlepších knih roku, ale hledala jsem odpočinkové, milé a romantické čtení, nad kterým nemusím dlouho do noci přemýšlet, a to jsem zde našla. Takže se nebojím, že tuto knihu držím v ruce naposled.

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

Přidat komentář