Čechy se nevyplácí provokovat

recenze

Spiklenci obruče a kladiva (2019) / Carmen13
Čechy se nevyplácí provokovat
Kniha Spiklenci obruče a kladiva (kde slovo obruče nemá nic společného s prstencem z pevného materiálu obepínajícím válcový předmět) je fiktivní příběh na pozadí skutečných historických událostí. Začíná v létě roku 1415, kdy je 6. července na koncilu v Kostnici upálen mistr Jan Hus a končí o čtyři roky později, začátkem podzimu roku 1419, tj. krátce po První pražské defenestraci, která se odehrála 30. července 1419 a po které události nabraly takový spád a význam, že jsou jedny z mála událostí českých dějin, které se vyučují i ve světě v rámci světových dějin.
Hlavní postavou je osoba nejvyššího purkrabího pražského pana Čeňka z Vartemberka. Jeho osud nejlépe vystihuje citát Francouze Pierra Vergniauda, který pronesl o několik století později (13. března 1793): „Revoluce stejně jako Saturn požírá své děti.“ V prvních kapitolách se zdá, že pan Čeněk na celé situaci vydělá, ale na konci knihy tajně opouští Prahu, aby zachránil holý život, když před tím ztratil to hlavní, na čem mu záleželo.
Autor se v knize zabývá osudy skutečných historických postav, které se čtenářům snaží přiblížit ve světle reálného života. A tak i nejvyšší představitelé českého království řeší věci naprosto běžné a naprosto běžným způsobem – opíjí se, používají silnější výrazy, prožívají své radosti i strasti. Stejně tak se ale věnuje i prostým lidem, jejich starostem a způsobu myšlení, čím do jisté míry vysvětluje, kde se vlastně samotné husitství vzalo a proč se natolik rozvinulo. Autor se pomocí dialogů či vnitřních monologů jednotlivých postav snaží vystihnout filozofickou a duchovní podstatu husitství. Při popisu kázání Jana Želivského a jeho vlivu na masu je dobře popsána psychologie davu, která platí dodnes.
Stejně tak je z knihy jasně patrné poselství, že každá, byť i sebelepší myšlenka se dá zneužít. Sama královna Žofie je zděšena z toho, co z krásných a ušlechtilých myšlenek mistra Jana Husa mohlo vzejít, když z oken svého paláce sleduje, tak Prahu začínají zachvacovat požáry církevních budov.
Kniha je psána jasným a srozumitelným jazykem. Na škodu může být snad jen četné uvádění jmen, které díky své délce při uvedení titulu a přídomku poněkud narušují kontinuitu děje. Nicméně příběh sám o sobě je dynamický, má spád a nenásilnou formou seznamuje čtenáře s historií. I když jak sám autor v předmluvě uvádí, jedná se o beletrii, a tudíž volnou fantazii na dané téma. V podstatě můžeme říci, že čtenář dostává do rukou akční učednici dějepisu 

Komentáře (0)

kniha Spiklenci obruče a kladiva recenze