Čas zamyšlení

recenze

Povídky, vyprávěnky či příběhy zasuté v paměti. Knihou jsem ponejprv jen tak listoval a těšil se vůní, nechal na sebe působit běl stránek i první příval slov. Jednotlivé osudy lidí, které nám tu autor předestřel, v sobě nosí každý z nás. Mnohé vypráví kamarádům u piva, další se tradují v rámci rodiny. V knize jich je celkem sedm s množstvím „dávno“ minulých postaviček. Jejich přečtení v jednom bloku jsem, přiznám se, nezvládl. Četl jsem je postupně s různě velkými přestávkami proto, aby byl čas na zažití, doznění, dopřemýšlení. Příběhy jsou to velmi silné, psány krásnou a přímo vzorově obraznou češtinou. Pozornému čtenáři se začnou při jejich čtení před očima objevovat jeho vlastní osudy, podobné osudy jeho známých a kamarádů.
Tak třeba holič Karel Frantinec – podobný osud sdílel náš holič Bříza, ke kterému jsme vyráželi spolu s mým tatínkem. Svou dávno zrušenou živnost provozoval potajmu výhradně v sobotu ve svém bytě. Žádný jiný pozdější komunální holič neznal tolik historek a neuměl tak naželírovat vlasy do kohouta.
Pouličního fotografa mívalo snad každé turistické město. Při výletech s babičkou jsme se podobnými pány nechávali fotografovat a fotografie opravdu přicházely zanedlouho na dobírku. Krásná doba.
I frajera Bédu Nohela jsem u nás znával. Nelezl na kašnu, ale přecházel po vysokánském železném zábradlí jednoho z našich mostů. A my kluci tajili dech.
Dále se mi vybavuje hokynářka Kroupová, pekařský mistr Bláha, který po mně házel plechy se špatně zatočenými rohlíky.
Kniha Čas návštěv je jednou z mála, která vám opráší vzpomínky a zůstane ve vás zabodnutá. Nebude-li to rouhání, vybavil se mi Jan Neruda přenesený do 20. století. Pardon.

Komentáře (0)