Čas vlků

recenze

Čas vlků (2018) / MartinaF
Čas vlků
Co se týká světových válek a válek všeobecně, nejsem moc aktivní čtenář. Knihy s podobnou tematikou nevyhledávám. Přesto jsem ráda, když občas udělám výjimku.

Čas vlků se odehrává ve Švédsku v letech 1939 až 1945. Nejprve se seznamujeme se sourozenci Magdalenou a Nilsem Liljedahlovými. On vlastní několik obchodů, ona pracuje na univerzitě a současně je novinářkou, která bojuje za spravedlnost.

Na pozadí válečné atmosféry se odehrávají různé mikropříběhy. Skutečné i ty vymyšlené. Celým příběhem vás doprovází tři bílí vlci a černý krkavec jako symbol míru, dobra a odvahy. Vyprávění s nimi bylo něžné, trochu tajemné a mystické. Některé pasáže vedly čtenáře k zamyšlení, některé byly vyobrazeny jako podobenství s válkou a s Židy. Ale pokud bych měla být upřímná, tato vsuvka v knize nemusela být. Chvílemi jsem se přistihla, že se těším, až tyto kapitoly dočtu.

Víc než příběh sourozenců Liljedahlových mě zajímalo čtení s historickými údaji. Ne že bych vyloženě prahla číst o zvěrstvech druhé světové války. Tady se autorka krutosti dotkla jen zlehka. Nejvíce mě zasáhl příběh o záchraně dánských Židů. Pokud netušíte, co se s nimi dělo, doporučuji přečíst tuto knihu nebo si na internetu vyhledat konkrétní informace. Elisabet Nemert tento příběh vylíčila velice dojemně a přiznám se, že jsem byla opravdu dojatá.

Svoboda je drahocennost a její hodnotu si neuvědomíme, dokud ji neztratíme. (Str. 191)

Nebylo to jen o válečné historii Švédska, ale autorka také zmiňuje válečnou atmosféru v již zmiňovaném Dánsku, také v Norsku, Finsku, vynese na světlo jména známá i neznámá. Popisuje neutěšenou švédskou situaci matek s dětmi, nedostatek školek, leckdy i pěstounská péče nebyla ta pravá.

Postavy v knize nebyly až tak detailně vykresleny. Vše bylo napsáno povrchově a bez přílišných emocí. Co by mohlo čtenáři trochu vadit, byly jen lehké zmínky o minulosti obou sourozenců, autorka tuto část nechává obestřenou tajemstvím. Spisovatelka nechala na čtenářích, aby si domysleli jejich dětství. Romantická linie byla něžná, ale nepřeslazená a nezastiňuje válečný příběh. Kniha má pomalejší děj, ale v tomto případě to vůbec nevadilo. Nebylo kam spěchat.

Co však musím vyzdvihnout, jsou nádherné myšlenky, které se v knize objevily a stojí za to, aby se čtenář zastavil a popřemýšlel o nich.

Právě rozhodnutí z nás dělají to, čím jsme, a abychom něčeho dosáhli, musíme taky často něco obětovat. (str. 207)

Anotace v knize trochu mlží a může zmást. Je jen vytrhnutá z kontextu a čtenář s ji může vyložit jinak. Ale i přes všechny zápory se mi kniha líbila. Historická linka mě zajímala asi nejvíce. Vlčí příběh nebyl špatný, ale v knize by mohl některé čtenáře trochu rušit a samotný děj sourozenců Liljedahlových byl očekávaný a ničím nepřekvapivý.

Komu knihu doporučit? Asi všem, jak ženám, tak i mužům, ale především těm, kteří rádi objevují historii. Válka se dotkla celého světa. Hodně se v knihách píše o známých událostech a tématech (Pearl Harbor, koncentrační tábory, nošení židovských hvězd) v zemích, které válka hodně citelně zasáhla. Ale o severských zemích se toho píše přece jen méně. Proto jsem ráda, že jsem si mohla doplnit znalosti o tyto informace.

Komentáře (0)

kniha Čas vlků recenze