Čas plyne kolem jako řeka

recenze

Ráda se seznamuji s literaturou mimoevropských spisovatelů. Nedávno jsem narazila na korejského spisovatele jménem Ahn Do-Hyun. Ten vyhrál několik literárních soutěží a stal se jedním z nejoblíbenějších moderních korejských básníků. V zahraničí se jeho jméno do podvědomí čtenářů dostalo díky jeho filozofické bajce s názvem Losos, který se odvážil vyskočit výš.

“Bohužel neexistuje způsob, jak bychom mohli sami sebe vidět.”

Nejen obálka, ale i samotný název knihy nám řeknou, o čem kniha je. Nikdy bych nepomyslela, že někdy někoho napadne napsat příběh, kde bude hlavním hrdinou losos, a to ne ledajaký, ale přímo Stříbrný losos. Údělem lososů je absolvovat cestu proti proudu do míst, kde se narodili, aby zde zplodili potomstvo a následně opustili tento svět. Ale s takovýmto údělem se nechce smířit již zmíněný Stříbrný losos, který se od ostatních odlišuje nejen svým vzhledem, ale také hloubkou svých myšlenek, které vychází přímo z jeho srdce.

“Plout proti proudu znamená hledat něco, co není na první pohled vidět. Jako sen nebo naděje, tak je to. Nemožný, ale nádherný úkol.”

Na začátku cesty je Stříbrný losos ještě takovým mladíčkem se stříbrným zabarvením, který svět kolem sebe pozoruje srdcem. Během cesty celého hejna Stříbrný losos dospívá, vytváří si své obrázky o světě kolem sebe a také objevuje kouzlo toho nejkrásnějšího a nejprostšího citu, který i hory přenáší - lásky. Jak se Stříbrný losos stává starším, mění se i jeho vzhled, jeho tělo tmavne.

Rozumět krásám a zákonitostem přírody je možné jen tehdy, když sami sebe chápete jako nedílnou součást přírody jako celku. Jen lidé se záměrně od přírody oddělili, vidí si tak na špičku vlastního nosu a ignorují základní, prastarou pravdu.

Stříbrný losos je nám průvodcem při pouti hejna, jehož vůdcem je Velkohubý losos, který má opravdu pusu plnou chytrých řečí, ale skutek jako kdyby utekl. Před koncem jejich cesty se musí celé hejno prodrat dravými peřejemi Zelené řeky. A právě tyto peřeje jsou výzvou pro všechny lososy. Někteří z nich cestou zhynou, někteří dorazí do cíle své cesty sice znaveni, ale šťastni, že se jim podařilo překonat tu nejtěžší životní překážku.

“Možná budu muset nejdříve otevřít okno sám do sebe. Celou dobu jsem byl uzavřený, teď to vím - žil jsem si svůj život a nevšímal si věcí kolem sebe.”

Než jsem knihu začala číst, obávala jsem se toho, že textu příliš neporozumím a že mě příběh neosloví. Naštěstí jsem se ale mýlila. Tato krátká bajka se mi zalíbila hloubkou lososových myšlenek a tím, jak Stříbrný losos promlouval svým srdcem, jak komunikoval se Zelenou řekou, do jejíchž pocitů se dokázal vžít a soucítit s ní. Na každé stránce jsem našla nějakou větu, která by se dala aplikovat na náš každodenní život. Stříbrného lososa mi bylo líto, byl totiž ostatními souzen pro svůj odlišný vzhled a díky tomu se cítil osamocený, protože ostatní lososi se mu vyhýbali.

I když je kniha útlá, nejedná se o čtení před spaním. To, co této knize chybí do počtu stran, vynahradí to hloubkou příběhu. Ačkoliv věty mají určitá poselství, jsou napsány srozumitelně, ne takovým tím složitějším obalováním jako například u děl Paula Coelha. Navíc je kniha ilustrována obrázky, které jsou sice k tématu, ale moc mi neseděly svým umístěním do textu. Z toho důvodu musím ubrat jednu hvězdičku z hodnocení. Knihu ilustrovala Daniella Terrazzini.

Pokud máte rádi knihy s hlubším charakterem, u kterých se musíte zamyslet a nevadí vám, že hlavním hrdinou je ryba, je Losos, který se odvážil vyskočit výš, pro vás to pravé ořechové.

Komentáře (0)