Čas nelze vzít zpátky

recenze

Se záští (2017) / monushka
Čas nelze vzít zpátky
Stále více čtenářů v dnešní době vyhledává beletristické příběhy, kde se hlavní téma točí kolem ztráty paměti. I já se řadím do této stále rozrůstající se skupiny. Líbí se mi totiž pozvolné znovu objevování zapomenutých zážitků a informací. Nedávno jsem v nějakém článku četla, že náš mozek je natolik geniální, že si pamatuje jen to, co si pamatovat chce. Takže když budeme chtít zapomenout něco negativního, přejme si to a mělo by se nám to splnit. Dost často se mi stává, že můj mozek mi některé důležitosti snad schovává naschvál. Z toho důvodu u nás doma vládne “lístečková domácnost”, neboť to co si někam viditelně nenapíši, za chvíli vůbec nevím.

V anotaci na knihu Se záští od americké Eileen Cook mě zaujala informace, že hlavní hrdinka se probouzí v nemocnici a nepamatuje si absolutně nic z toho, co se jí přihodilo v posledních šesti týdnech. Děsivá představa, co myslíte? Snažila jsem se představit si, že bych se v této situaci ocitla já a běhá mi mráz po zádech. Šest týdnů je přece jen dost dlouhá doba, během které se může stát v podstatě cokoliv. Co se tedy mohlo přihodit Jill Charron, osmnáctileté studentce, která měla v plánu jet na školní výlet za historickými památkami do Itálie?

Zamrkala jsem a uvědomila si, že nejde o budík. Šlo o nějaký přístroj. Připojili ho ke mně plastovou hadičkou, která vedla podél rámu postele k jehle zapíchnuté do hřbetu mé ruky. Jehla byla přichycená průhlednou páskou, která mi na kůži dělala vrásky, takže ruka vypadala staře.
Ocitla jsem se v nemocnici.
Na okamžik se mi zastavilo srdce. Přihodilo se něco zlého. Dost zlého na to, abych skončila v nemocnici.


Jill je v této nezáviděníhodné situaci odkázána na druhé a musí bezmezně věřit všemu, co jí říkají - že během školního výletu do Itálie byla součástí smrtelné dopravní nehody, a tak musela být letadlem převezena zpět do Ameriky, kde jí její otec zajistil tu nejlepší možnou péči. Tato péče však nezahrnuje pouze fyzická a psychická ošetření, ale také právníka. Proč ale tolik povyku pro nic? Protože je docela dost možné, že tato nehoda nebylo pouhou nehodou…

Styl psaní tohoto psychologického thrilleru není zdlouhavý, jak by se díky svému tématu mohlo na první pohled zdát. Ne jeden čtenář ocení, že ačkoliv je hlavní hrdince osmnáct, vyjadřuje se slušně a neužívá žádné vulgarismy. Spoustu z nás totiž právě užívání vulgarismů od čtení odrazuje. Se záští spadá do kategorie čtivých děl, neboť se s ní rozhodně nudit nebudete a nestrávíte s ní příliš mnoho času. Krátký čas vám však vynahradí tím, že její příběh z paměti jen tak ven nedostanete.

Děj se odehrává převážně v nemocničním pokoji a následně v rehabilitačním centru, kam je po čase Jill přesunuta. Aby čtenář během chvíle nezanevřel na prostředí, ve kterém se ocitl, je vyprávění obohaceno o policejní výpovědi očitých svědků nehody a spolužáků, článků a diskuzí z různých blogů a nebo dokonce o televizní rozhovory. Ještě ke všemu se občas Jill vrátí nějaká vzpomínka, která by však mohla být jen její vlastní domněnkou a ne skutečností. Přemýšlení nad tím co je pravda a co pouze přelud její mysli, je zajímavé pro čtenáře, protože díky tomu je zapojen a stává se dalším zapojeným. Právě z těchto důvodů se příběh stává ne snadno zapomenutelným.

Postav je zde tak akorát, aby se dalo dobře rozvinout hlavní téma. Mimo již zmíněné hlavní postavy se čtenář dozví o Simone, která by se dala skoro nazvat sestrou Jill. Jejich přátelství trvá od čtvrté třídy základní školy a jejich vztah se zdát být ničím neohrozitelný. Vzpomínáte si vy na svého nejlepšího přítele? Pokud ano, byly mezi vámi nějaké rozdíly? Já nikdy nezapomenu, jak jsem v první třídě základní školy chtěla za každou cenu nakouknout spolusedící do sešitu a zlomila jsem jí tak její pouzdro na pastelky. Byla na mě sice chvíli naštvaná, ale záhy se z nás staly nejlepší kamarádky a naše přátelství, ačkoliv už bohužel ne v takové míře jako kdysi, trvá dodnes. Když si vzpomeneme na naše navázání přátelství, pokaždé se tomu obě od srdce zasmějeme. V této knize se objeví i jedna důležitá mužská postava, která výrazně zamíchá kartami. Nejvíce sympatickou postavou se čtenáři může jevit Jillina matka, která za ní stojí ať se děje co se děje a která se snaží být stále přítomná. Prostě jako správná matka, která je tu pro své dítě.

Se záští je zajímavým psychologickým thrillerem, jehož cílovou skupinou jsou všichni, kteří mají rádi trochu pátrání ve vlastní mysli s nádechem vytěsněného a šokujícího. Věkově bych nijak nevymezovala, protože se najde spousta čtenářů, kterým nevadí číst o slečně, která je daleko mladší než oni sami. Tak tomu bylo i v mém případě, já jsem si Jill oblíbila, ačkoliv mi pomalu klepe třicítka na dveře.

Obálka českého vydání je velmi zdařilá. Na internetu jsem si vyhledala i anglickou verzi, které je česká podobná, s tím rozdílem, že anglická je jiná barvou, je taková ponurejší. To ta naše je výraznější a snaží se svou barvou připravit na to, co nás čeká - pořádný zážitek. Každý čtenář zcela jistě ocení fakt, že v této knize se nevyskytují žádné chyby ani překlepy, které by tak narušovaly poklidné čtení.

Po dlouhé době jsem četla psychologický thriller nespadající do škatulky rádoby psychologických thrillerů, kterých v dnešní době vychází více než dost, avšak ne každý z nich je hoden svému žánru. Se záští rozhodně doporučuji k přečtení.

Komentáře (0)

kniha Se záští recenze