Být králem nebo démonem?

recenze

Vracíme se zpátky do Ravky! Země, která po posledních událostech v Griše, zůstala na pokraji rozpadu, po dlouhé a temné válce. Ta ale naštěstí skončila. A na trůn usedl jako jediný dědic trůnu Nikolaj, který se okamžitě pustil do toho, aby Ravka znovu mohla prosperovat a vyrovnat se okolním národům, které její oslabení okamžitě zaznamenaly. Jenže, jak se ukazuje, problémy státu nejsou tím jediným, co Nikolaje trápí. Stále ho sužuje kletba, démon, který ho ovládá stále častěji a stává se tak hrozbou nejen pro něj, ale i svět okolo. Proto mu nezbývá, než se rozhodnout. Riskovat svou zemi nebo riskovat svůj život?

Nikolaj je postava, kterou si zamiloval snad úplně každý, protože některé jeho scény ze série Griša, jsou nezapomenutelné. Proto jsem také byla tolik nadšená tím, když bylo oznámeno, že dostane svou sérii a bude mít šanci se jako postava nadále vyvíjet. A právě v tomhle ohledu mě kniha nezklamala. Nikolaje zde totiž vidíme z úplně jiného úhlu pohledu a sledujeme, jak se v průběhu knihy jeho prokletí i jeho charakter mění. Je bezpochyby silnější a odvážnější, nechybí mu ale ani tradiční špetka obětavosti nebo jeho známý šarm a vtipkování, kterým se často dostával do problémů.

Dějovou linku knihy můžeme sledovat hned z tří pohledů a nejedná se o nikoho jiného, než o naše oblíbené hrdiny z předchozích knih - Ninu, Nikolaje a Zoyu. Zatímco linka Niny se zaměřuje na její putování po Fjerdě, cílem Nikolaje a Zoyi je jediné - najít lék, který zbaví mladého krále onoho prokletí. A i když se mi to neříká úplně snadno, nemohu říct, že by se mi ani jedna z obou linií líbila stejně, jako v případě autorčiných předchozích knih.

Linka Nikolaje a Zoyi je sice čtivá, nechybí jí politikaření, ani pomalé rozvíjení postav, zvraty nebo magie, která se objeví na samotném konci knihy, ale kolem a kolem, nepřináší do knihy nic nového, z čeho by čtenářova čelist klesla k zemi. A to je fakt, který platí i pro samotný cliffhanger na konci knihy, který sice byl do jisté míry překvapivý, ale na druhou stranu mě i utvrdil v tom, že autorka pouze pokračuje ve využívání toho, co již vymyslela. A to je v případě téhle knihy opravdu velká škoda.

Leigh Bardugo píše skvěle, o tom jste se ostatně mohli přesvědčit u jejích zbylých knih, ať už se jedná o sérii Griša, Šest vran, nebo o knihu Trnitá řeč. Proto pro mě také bylo překvapením, když se v Zjizveném králi objevily části, které mě vůbec nebavily a četla jsem je pouze z osobního donucení. Bohužel, nejednalo se o nic jiného než pohled Niny, kterou si právě z Šesti vran můžete pamatovat. Ačkoliv se v zmíněné sérii řadila Nina mezi mé oblíbené postavy, ve Zjizveném králi to bylo spíše naopak. Její dějová linka mi zkrátka přišla nadbytečná. Natahovala děj knihy, často byla pouze jakousi výplní, aby čtenář zůstal napjatý po určitém zvratu a jednoduše řečeno, kniha by po dějové stránce byla mnohem lepší, kdyby v ní Ninin pohled vůbec nebyl.

Zjizvený král sice nepatří mezi nejlepší knihy, které Bardugo napsala, ale ani tak byste si jej neměli nechat ujít, zvlášť, jestli patříte mezi fanoušky Grišy, na kterou tahle kniha spíše volně navazuje. Nicméně, osobně doufám, že i když byl první díl duologie o Nikolajovi průměrnější, druhým se jí podaří opět podaří nasadit laťku o něco výš - třeba až na úroveň Šesti vran.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)