Byla nebyla jedna krásná zahrada

recenze

Samuel a Hortenzinka (2017) / Darebačka
Byla nebyla jedna krásná zahrada
Podzim se chýlí ke konci, příroda se chystá k zimnímu odpočinku a my lidé teď budeme většinu času trávit v teple a pohodlí svých domovů. Do svých příbytků se zalezla schovat volně žijící zvířata a také skřítci – panenky a panáčci. Že na skřítky nevěříte? Ale to je škoda! Asi jste se (stejně jako já) zapomněli dívat na svět dětskýma očima a příliš svázali svou představivost. Naštěstí tuto jakousi intuici, tento šestý smysl někteří lidé stále mají a patří mezi ně bezesporu i autorka knih pro děti Yvona Bednarová. V jejích příbězích se smysly vnímaná realita prolíná se světem fantazie, se světem personifikovaných zvířat, panenek, nebeských těles a skřítků. Poté, co jsem si přečetla a zrecenzovala knihu Jak měsíček a hvězdičky pomohli panence, se mi do rukou dostal i spisovatelčin další titul – Samuel a Hortenzinka. Teď vám ho ráda představím.

Blízko velkého města je kousek krásné přírody, kde uprostřed rozlehlé zahrady stojí dřevěný srub. A na té zahradě se dějí věci! Majitelé chaty sem přijíždějí jen příležitostně, ale přesto to tu žije. Na kameni se vyhřívá ještěrka Zeminka, kterou zpovzdálí nenávistně pozoruje krásná, ale namyšlená ještěrka Pyšnilka Krásnoočko. V čerstvě posečené trávě poskakují koníčci a kobylky, na své housličky hraje talentovaný cvrček a také se tu plazí starý slepýš se svými mladšími přáteli. Mezi okrasnými květinami, keři a stromy tu mají svůj domov také skřítci, kteří žijí se zvířaty ve vzájemné symbióze. Na základě přátelství a respektu tu vzniká mírumilovné společenství, které by nám lidem mělo být vzorem. Hodnota přátelství a lásky tu je na prvním místě a malí tvorečkové se rádi baví a veselí.

Zvířátkům a skřítkům autorka kromě schopnosti řeči přisoudila konkrétní povahové vlastnosti a individuálně vykreslené charaktery. Setkáváme se tu s bytostmi vždy pozitivně naladěnými, empatickými, obětavými, chytrými, odvážnými, ale i se skřítky, kteří jsou plaší a mají příliš nízké sebevědomí. Nechybí tu ani vyloženě negativní postava – barevná ještěrka, která se ráda povyšuje nad ostatní a s oblibou zraňuje slovy. Bude zlo potrestáno, jak tomu v pohádkách bývá?

Víla Hortenzinka, nejlepší kamarádka mloka Samuela, se seznamuje s dalšími zahradními vílami Konvalinkou a Violkou. Společně se zvířaty uspořádají sportovní závody, na které přicházejí také panáčci, tedy vílí „chlapáci“. Utváří se tu nová přátelství a rodí nesmělé lásky, ale o slovo se hlásí i zloba a nenávist. Dětské čtenáře čeká i notná dávka napětí, to když se skřítci nerozvážně rozhodnou vydat na průzkum mimo bezpečí zahrady. Čeká je holý boj o život a tvrdé poučení.

Text je psán spisovným jazykem, narativní a popisné pasáže, podané er-formou, se prolínají s dialogy. Barevné, květy a bylinkami vonící výjevy dodávají příběhu romantický, něžný nádech. Bohatá metaforičnost rozvíjí dětskou představivost. Tempo vyprávění je poměrně pomalé, místy by textu prospěla dějová zkratka. Dynamiku příběh nabírá až v poslední třetině knihy. To jde v jednom okamžiku hrdinům doslova o život.

Po přečtení Samuela a Hortenzinky si jako rodiče či prarodiče uvědomíte a oceníte cíle, které si autorka při psaní vytyčila. A to pobavit, poučit a rozšířit slovní zásobu. Co se týče vzdělávacího hlediska, děti se dočtou mnohé zajímavosti o přírodě, koneckonců i já jako „typická městská holka“ jsem se leccos nového při předčítání svým dcerkám dozvěděla. Pro děti méně známá slova či odborné názvy jsou v textu zvýrazněny a poté i přirozeně vysvětleny. Zjistíme například, co jsou to mimikry, kdo je pesimista nebo co znamená rčení „ráno je moudřejší večera“. Příběh s sebou nese několik morálních poučení, mnohá životní moudra a získané zkušenosti zaznívají v textu explicitně.

Čím je kniha netypická a zajímavá, je její grafické zpracování. Překrásné ilustrace! To je to první, co vás uchvátí. Jsou to přesně ty typy obrázků, které si s sebou neseme v mysli až do dospělosti, a když tutéž knihu po letech otevřeme znovu, cítíme vnitřní rozechvění a dojetí. Zajímavým, originálním prvkem jsou autentické fotografie, které autorka pořídila na své zahradě. Na jejich základě se zřejmě ve spisovatelčině hlavě zrodil námět na tuto knihu. Barevný mlok, kterého držela v ruce, získal jméno Samuel, ropucha chystající se ke skoku zase Růža. Kromě toho se pokocháme pohledem na pestrou škálu nejrůznějších okrasných květin a stromů, na stránkách knihy zahlédneme i plaché srnky či divoké prase. Příroda ve všech svých proměnách a rozmanité počasí jsou nosnými motivy fotografií. Každá postava, každý příběh je obrazově dokumentován, takže nehrozí, že se dítě ztratí mezi písmenky. Protože je text psán dost malým písmem a vyprávění je poměrně dlouhé, jako cílovou skupinu bych viděla děti, kterým rodiče stále ještě předčítají, nebo pokročilejší samostatné čtenáře.

Ještě stále jste na svět skřítků neuvěřili? Pak přijměte pozvání Yvony Bednarové, která vám pomůže naučit se vidět neviditelné a slyšet neslyšitelné.

Komentáře (0)

kniha Samuel a Hortenzinka recenze