Byl to anděl?

recenze

Ohnivý anděl (2013) / Maragad (232 views)
Byl to anděl?
„Byl to anděl. Anděl se svatozáří, s pokaženou svatozáří.“ „Znal jsi toho anděla?“ Možná měl na mysli prostě hodného člověka. „Ne, já žádný anděly neznám. Ti všichni patří Bohovi.“ „Jestli ale dům podpálil nějaký anděl, pak to přece nemohl být žádný anděl od Boha.“ Tóra zavrtěla hlavou, aby svůj argument zdůraznila. „Andělé jsou dobří, a kdo je dobrý, nezakládá požáry a neubližuje lidem. Odkud vůbec víš, že to byl anděl? Pověděl ti to?“ „Ne, prostě to vím. Viděl jsem ho skoro celýho a byl moc milej. Chtěl, aby ostatní přestali plakat.“ - Ohnivý anděl, str. 99 -

Kniha mě zaujala nádhernou obálkou, sice bych tam některé nápisy mít nemusela, ale aspoň ladí barevně s ostatním textem na obálce. Jako další lákadlo pro mě byla možnost si konečně také přečíst nějaké to severské krimi, které v poslední době každý tak chválí. Navíc mi podle anotace přišlo, že se v knize vyskytnou i prvky nadpřirozena a to mě také velmi zaujalo.

Byl to anděl?
Advokátka Tóra je najata na přezkoumání případu žhářství v ústavu pro zdravotně postižené, při kterém zemřelo pět lidí. Odsouzený byl jediný přeživší Jakob, který byl pacientem ústavu a trpí Downovým syndromem. Postupem času Tóra zjišťuje, že jí některé věci na případu nesedí – byl uzavřen až příliš rychle, některé důležité informace byly zamlčeny, Jakobův obhájce svoji práci odbyl a navíc každý svědek teď tvrdí něco jiného. Doteď si všichni mysleli, že k úmrtí několika osob velkým dílem přispěla i nešťastná shoda náhod, protože domov byl zprovozněn předčasně. Všechny práce ještě nebyly zcela dokončeny, a tak ještě vše nebylo plně funkční. Ovšem byla to opravdu shoda náhod? A kdo Tóře zasílá zvláštní sms zprávy, obsahující informace, které by jen tak někdo neměl vědět?

Ohnivý anděl je kniha, kde se mísí prvky krimi a thrilleru, chvíli přemýšlíte, jak to tedy celé mohlo být, pak se změní pohled a vy se přistihnete, jak všude rozsvěcíte, protože jste se začali bát. Kniha je psaná ve třetí osobě, což je tady podle mě skvělá volba. Střídá se tam hodně pohledů a díky tomu Vám nedělá takový problém mezi pohledy přecházet, občas je přechod mezi dvěma pohledy i v rámci jedné kapitoly. Ze začátku jsou pohledy zmatené až chaotické, nechápete, proč tam některé vlastně vůbec jsou, ale pak se postupně s každou další přečtenou kapitolou odkrývají různá pojítka a vše do sebe začne zapadat. Hlavní postavu jsem měla ráda, líbilo se mi, jak se Tóra do případu ponořila a i její lidskost, dokázala s nemocnými opravdu soucítit. Navíc řešila i jiné věci, než jen případ. Například drzou sekretářku Belu, dále své rodiče, kteří se museli nastěhovat k ní, jejímu příteli a zbytku rodiny. Pro Island je velmi typická velká rodina, protože „všichni jsou si vlastně jen různě vzdálenými příbuznými“. A s tím i souvisí věc, kvůli které jsem se nad knihou pozastavila. Překvapilo mě samozřejmé tykání a oslovování křestními jmény, ovšem dohledala jsem si, že tak to na Islandu opravdu chodí, mluví se tu neformálním tykáním a příjmení se nepoužívají stejným stylem jako u nás. Další věc na kterou chci poukázat je, že se mi moc líbilo, jak jsou všechny postavy z příběhu hned na prvních stranách vypsány, pokud byste nevěděli, kam dotyčnou osobu zařadit, stačí se podívat do „rejstříku“ osob, což se aspoň ze začátku díky nezvyklým jménům docela hodí.

Kdo knihu nečetl, tak ji určitě doporučuji. Je to sice už pátý díl této série, ale i když jste předchozí díly nečetli, tak Vám to v přečtení Ohnivého anděla nebrání. Pro mě to byla první kniha od této autorky, ale určitě se k ní ještě ráda vrátím a přečtu si od ní něco dalšího.

Komentáře (0)

kniha Ohnivý anděl recenze