Bulgakov v době násilí a nízkosti

recenze

Mistr a Markétka (1969) / Kapitán

Mistra a Markétku jsem četl, viděl film, i jsem poslouchal rozhlasovou hru, některé kapitoly jsem přečetl vícekrát, zdály se mi tehdy prostě skvělé a moje nadšení neznalo hranic. Mimochodem na Bulgakovova piláta byla natočena skvělá česká televizní inscenace s Luďkem Munzarem, úplný konec, který je v Bulgakovi, tam sice chybí, ale i tak mistrně natočeno, takové kusy se dnes už netočí, ale to odbočuju.

Byly doby, kdy mě knížka velice bavila, pro mě to byla vrstevnatá nápaditá knížka, vždyť jenom základní příběhy jsou v knížce dva a bohatě podněcující fantazii. Neustále jsem se divil, odkud autor bere tak fantastické předivo nápadů ve své rozmanitosti.

Až časem, jak jsem se vracel k Mistrovi a Markétce, objevoval jsem pro sebe co se na celém pozadí knížky skrývá. Odporná a příšerná stalinistická hrůzovláda prostupující celou knihu.

Tato kniha rozhodně není typická ruská klasika a už vůbec ne s typickým rus. humorem, pokud vůbec lze mluvit o nějakém humoru, vždyť celou knihou se táhne ono děsivé všeprostupující násilí, které vycházelo ze skutečnosti tehdejší doby, kdy lidé ve velkém prostě mizeli na sibiři pod taktovkou tzv. vlády. Myslím že jen nedostatečné vcítění a cítění celkově se může smát tomu, jak hrubě a násilně se jedná, bez ohledu na to, jestli si to postižení zaslouží, či nikoliv, tato kniha je dnes varováním, kam vede násilí a bezohlednost.

Ruskou klasikou lze nazvat ty knihy, které byly napsány do první světové války, po tomto období jakákoliv klasičnost mizí, nacházíme se v Rusku, které ke světové válce prošlo i peklem občanské války; ve světě, který je rozstříštěn, ve kterém do té doby klasické hodnoty a tedy i literatura nemají nárok na existenci, to platí o každém umění až do dneška, dnes jsme denně hnáni do kouta, i když prostřednictvím spěchu a bulvarizací všeho přes diktát mediálních pilířů.

Bulgakov psal tuto knihu přes deset let a je to znát, kniha je propracovaná do posledního detailu a je to kniha, která patří k vrcholům toho co lze dnes číst, porozumění proto nemusí být snadné, je zvláštní číst takový text znovu po čase, protože ukáže i svojí jinou tvář a náhle to co bylo zábavné, či k smíchu; čtenář je vtažen do soukolí podivně propleteného násilí i nízkostí, do prostředí ve kterém by nechtěl být ani jedinou minutu, kde odstraněn může být každý kdo se nepodvolí, do světa kde věci, které se zdají silné nemají žádnou moc, viz např. scény s penězi měnící se v bezcenné papírky.

Jen hrubé duše se mohou smát tam, kde jemný trpí, i to je Bulgakovo poselství.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---