Budu vším, čím mě chceš mít - a kdo bude mnou?

recenze

Klidné až stojaté vody maloměsta rozčeří šokující nález – ve stodole je objeveno rozkládající se tělo mladé dívky. Netrvá dlouho a znetvořená oběť je identifikována jako Hattie Hoffmanová, osmnáctiletá studentka, vzorná žákyně, dokonalá dcera, milující přítelkyně, skvělá kamarádka… prostě to nejlepší děvče z okolí. Ale ta nejlepší děvčata z okolí přece nekončí brutálně zavražděná v opuštěných stodolách… nebo snad ano?

Hattie Hoffmanovou měli všichni rádi. Neexistuje jediný rozumný důvod, proč by ji měl chtít kdokoli ublížit, natožpak ji chladnokrevně zabít. Se všemi vycházela, s nikým neměla sebemenší problém nebo snad nedejbože konflikt. Není tedy divu, že smrt mladé dívky se stane tragickým pozdvižením a nenechá městečko chvilku v klidu. Vyšetřování vraždy se ujímá stárnoucí šerif Del, blízký přítel rodiny zavražděné a muž se srdcem na pravém místě, který si slíbí, že udělá všechno proto, aby zjistil, kdo to Hattie provedl a mohl tak alespoň částečně ulevit žalu svého nejlepšího kamaráda, jenž přišel o svou dokonalou dcerku. Na seznam podezřelých se mu velmi brzy dostanou dva lidé. Bude ale velmi těžké prokázat někomu z nich vinu. Vyšetřování se totiž neubírá zrovna nejpřímějšími cestami a policii se stále nedaří nalézt jasné důkazy a vražednou zbraň. Navíc se začíná ukazovat, že Hattie sama nebyla žádné neviňátko…

Síla vyprávění není ani tak v tématu a příběhu samotném, jako spíše ve stylu, jímž autorka text staví, v naléhavosti hrdinů a její práci s postavami. Bez propracované psychologie postav by totiž příběh nebyl ani zdaleka tak dobrým a čtivým. A rozhodně by se vám nedostal tak moc do hlavy a pod kůži.

Vyprávění je sugestivní, intimní a lidské…
Román je vyprávěn a nahlížen ze tří perspektiv a vlastně ve dvou časových rovinách. Jednou z nich je nepříliš šťastná přítomnost, v níž šerif Del vyšetřuje vraždu, snaží se poodkrýt všechny stopy a vyslechnout všechny více či méně podezřelé a svědky. Další časová rovina nás pak zavádí do doby zhruba rok před samotnou událostí, kdy se prostřednictvím Hattiina subjektivního vyprávění seznamuje s jejím světem, životem a tím, kým byla nebo si v budoucnu být přála. Spolu s Hattie vstupuje do příběhu ještě další vyprávěcí perspektiva a kapitoly z minulosti jsou tak poodkrývány zčásti z pohledu Hattie a z části očima jejího učitele literatury – Petera. Právě Peter je jedním z podezřelých a zároveň osobou, která v Hattině světě zamíchala snad všemi kartami – anebo to byla Hattie, kdo držel všechna esa a žolíky?

Mindy Mejia nám naservírovala příběh, který by se na první pohled mohl zdát thrillerem, ale při bližším pohledu se jedná spíše o drama, román o vášni a lidství – o tom, že každý jsme nakonec jen člověkem, podléháme touhám a emocím, a i když se snažíme sebevíc ovládnout všechno hlavou, tak nám to racionální uvažování prostě občas zatemní něco mnohem silnějšího než je rozum. Touha. Láska. Vášeň. Strach. Vztek.

Velmi vhodně pracuje Mindy Mejia v příběhu také se dvěma velkými tématy – divadlem a literaturou, které milují jak Peter, tak Hattie . A dílo, které ještě podtrhuje tragickou linku celého románu je Macbeth – divadelní hra, jíž Peter se svými studenty nacvičil, v níž hrála Hattie hlavní roli a po jejímž představení ji kdosi surově zavraždil. Myslím, že lepší shakespearovskou tragédii si Mindy Mejia pro pozadí svého románu vybrat nemohla, takže musím jen znovu přiznat, že svůj příběh vystavěla prostě skvěle…

Autorka vykreslila své postavy velmi životně a uvěřitelně, na stránkách se poodkrývají jejich trápení, sny, jejich nejtajnější touhy. Skvěle se jí podařilo zachytit stavy, v nichž se nacházela mladinká Hattie – její až bolestnou samotu a nutnost opustit domovské maloměsto a stát se silnější a spokojenější verzí sebe sama – nebýt už jen tou holkou, která přesně ví, co se od ní očekává a která se všemu a všem vždycky přizpůsobí tak, aby jim vyhověla, aby ji měli všichni rádi. Stejně tak ale zvládla přiblížit rozervanost mladého učitele Petera, který se proti své vůli s manželkou, jež se rozhodla postarat o nemohoucí matku a rodinnou farmu, přestěhoval na maloměsto, kde se sice seznámil s tou nejopravdovější láskou svého života, ale zároveň nakonec přišel úplně o všechno… Kromě velkého lidství a obětavého přístupu šerifa Dela (kterého budete milovat jako hodného strejdu) je třeba vyzdvihnout i vykreslení ostatních postav – více či méně typického koloritu maloměsta, studentského života a sousedských vztahů.

Musím říct, že kniha mě opravdu velmi příjemně překvapila. Pokud bych měla hodnotit celý příběh, pak závěr mě asi trošku zklamal a čekala jsem (po tom všem) možná trošku víc, ale zase úplný konec pro mě byl skvělým zadostiučiněním a velkou krásou. Mindy Mejia napsala skvělý román, který přečtete jedním dechem, se kterým se na mnoha místech ztotožníte a po němž vám bude trochu smutno, když už bude po všem.

Komentáře (0)