Bratrstvo černé dýky podvanácté

recenze

Král (2014) / Thanyss (391 views)
Bratrstvo černé dýky podvanácté
Jak jsem si slíbila, tak jsem učinila a na chvíli jsem odložila drsné kriminální thrillery, odsunula dystopie a nechala odpočívat pana Zolu. Místo toho jsem sáhla po něčem diametrálně odlišném. Tramtadadá, Král přichází.

Už jsem se kdysi myslím zmiňovala, že červená knihovna jde jaksi mimo mě, všemožné odstíny a barvy čehokoli na mě působí jako svěcená voda na upíra, ale sem tam si troufnu zabrousit do okrajových vod podobných žánrů. A když už jsem se zmiňovala o těch upírech…

Král je v pořadí již dvanáctým svazkem ságy Bratrstva černé dýky. Skalní fanynky už vědí, pro ty, kterým to nic neříká, jedná se o fantasy čtení o upírech. Jenže rovnou můžete zapomenout na Twilight a Edwarda. Tihle zubatí pánové, to je jiná liga. Před nimi by si pan Cullen pravděpodobně nadělal do gatí. Bratři, to jsou pořádní chlapi, co se netřpytí, jejich oblíbená barva je nejtemnější čerň, ozbrojení jsou od hlavy po paty a pokud stoupnou na váhu, ručička se nezastaví pod 120 kilogramy. A předně, každý z nich je vlastně sexuální bůh. Upíři a sex? No, na to zabere už pěkná hromada ženských.

Nejnovější přírůstek ságy se převážně vrací ke dvojici, s níž to všechno vlastně začalo – Wrath a Beth, slepý upíří král a jeho míšenecká poloupíří královna. Idylka počáteční zamilovanosti opadla, manželé musí řešit panovnické povinnosti, dvorské intriky a v neposlední řadě několik fanatických společností, které jim jdou po krku. To by jednoho zvládlo celkem vykolejit.

Navzdory tomu, kolikátý už je tohle díl, udržuje si autorka vysokou čtivost. Nekecám, když říkám, že mi ty stránky doslova lítaly před očima a já měla za pár hodin přečteno. J. R. Ward jednoduše opět úspěšně aplikuje své osvědčené postupy s upířími neodolatelnými nad-samci, křehkými a nádhernými ženami, které dokážou ty zvířecí bojovníky zkrotit a otočit si je kolem prstu, a k tomu celkem dobrou zápletkou.

Jenže například oproti prvním dílům série zde postrádám nějakou větší akci. Tam, kde se dříve prolévala krev bezduchých, se nyní listuje starými svazky s dědickými zákony. Kde dřív byly dobře popsané erotické scény, se řeší těhotenství. I když toho sexu je tady pořád dostatek.

V knize sledujete vícero osudů, nejenom Wratha a Beth. Velké slovo tu má i dvojka Temných bratrů Trez a iAm, taktéž arcipadouch Xcor a nesmím zapomenout na upířího dealera Assaila a smrtelnou zlodějku Marisol. Přesto mi přišlo, že děj tak nějak postrádá ten správný náboj. A vlastně vím, čím to je. Já opravdu, ale opravdu, v takové knize nechci řešit věci jako je epidurál a hysterektomie, jakou barvu postýlky pro mimino vybrat, kterou dětskou výživu nakoupit a už vůbec nechci číst o tom, že hromada namakaných chlapů, co bez mrknutí oka podříznou někomu krk, brečí jako citlivka při oznámení, že jejich král bude tatínek.

Panebože, paní Ward, vraťte mi ty neohrožené bojovníky, s tímhle koncem jste mě vážně moc nepotěšila. Eh, ale co, řada žen má ráda muže, co se nestydí za svoje slzy. Tyto dámy mohou zoufalý výkřik mé mužské poloviny mozku ignorovat. I když, vlastně to řvala i ta moje holčičí část. Romantiku a city klidně ano, ale přehnaný sentiment si raději ponechte v šuplíku.

A ať pořád jen nerejpu – vážně se mi líbil vložený flashback s Wrathovými rodiči. Tam bylo všechno tak hezky akorát. A kdyby se ve zbytku vyškrtaly ty přecitlivělé scény a místo dramatického porodu tam byla radši nějaká pořádná akce, byla bych rozhodně spokojenější. Autorka totiž opravdu umí psát značně chytlavě.

Ale tak co, čte se dobře, přemýšlet se u toho moc nemusí, hemží se to tam hromadou pěkných jedinců obého pohlaví i intimními scénami a musím přiznat, že až na to finále jsem se bavila. Průměr, ale celkem slušný průměr.

Komentáře (0)

kniha Král recenze