Boží mlýny melou

recenze

Za novinářkou Norou Klemetsenovou se v redakci zastaví muž, jehož manželka je téměř dva měsíce pohřešovaná. Shodou okolností se jedná o Nořinu bývalou spolužačku. Vše se začne zamotávat ve chvíli, kdy objeví spojitost mezi Heddiným zmizením a vraždou švédského důchodce. Ačkoli netuší, do jak nebezpečného pátrání se zapojuje, vrhne se do případu po hlavě. Brzy má však vyjít krutá pravda na povrch.

Henning Juul stále pátrá po nájemci neznámého vraha, který má na krku úmrtí jeho syna. Do té doby jej stopy zavedly jen do slepých uliček. Situace se obrací, když se mu dostane pomoci od nejlepšího přítele zavražděného vězně.

Popravdě řečeno, Horká půda exceluje především díky Noře. Být tomu jako doposud – kdy byl Henning ústřední postavou – upřímně pochybuji, že by se mi tento díl tolik líbil. Nora je značně sympatická, bystrá a citlivá – zkrátka postava, kterou jsem si ani nemohl nezamilovat. Její osud mě skutečně zajímal a občas jsem se přistihl, že u kapitol s Henningem mám chuť přeskočit pár stránek. To jsem ale nebyl schopen udělat.

Musím však uznat, že Nora, Henning i Iver jsou skvěle napsané postavy. Opravdu máte pocit, že je znáte, víte, jak se zachovají, přátelsky je v duchu káráte za jejich hloupé chování a strachujete se o jejich holé životy, když kniha míří ke konci. Tohle se zkrátka Engerovi vzít nedá.

Podtrženo sečteno, jedná se o dobré béčko v žánru krimi. V samotném závěru napětí stoupá k nevydržení a posledních sto stran jsem osobně přečetl jedním dechem naštván kvůli každému vyrušení.

Bezesporu se shodneme, že detektivky jsou vhodné na dlouhé zimní večery a líné letní kratochvíle. Pokud chcete tip na relativně kvalitní krimi, které vás rozhodně nenechá chladnými, zkuste kriminální sérii z novinářského prostředí od Thomase Engera. Myslím si, že toho nebudete litovat!

Komentáře (0)