Božena Němcová vzpomíná

recenze

Letos dne 4. února 2020 uplynulo 200 let od narození naší velké spisovatelky Boženy Němcové. Pravděpodobně, protože data týkající se jejího narození jsou poněkud nejasná. Ale datum 4. února 2020 bývá uváděno jako oficiální údaj.

Já sama jako seniorka mohu konstatovat, že dílo Boženy Němcové mě provázelo už od mého dětství. Milovala jsem Babičku jak v knižní, tak ve filmové podobě. Babička z díla Boženy Němcové mi připomínala moji babičku žijící na malé valašské vesnici. Byla stejně skromná a moudrá a snad i tato podobnost sehrála roli v tom, že jsem si Babičku od Němcové natolik oblíbila.

Bylo mi smutno z osudu Viktorky a přemýšlela jsem nad tím, proč tak špatně dopadla. Fascinovala mě taky povídka Divá Bára a popis Báry jsem znala nazpaměť.

Moje děti a vnoučata mají od Boženy Němcové rády především její pohádky, ostatní tvorba této autorky je moc nezajímá. Ani Babička je neláká.

Majíc informace o těžkém životě Boženy Němcové byla jsem velmi zvědavá, jak se chopila zpracování jejího života spisovatelka Anna Strnadová v knize Prodloužená sonáta života Boženy Němcové a bylo pro mě výzvou stát se jedním z prvních čtenářů.

Proč ten zvláštní dlouhý název knihy? Jelikož autorka přidala Němcové 7 let života navíc. Kdo zná životopis Němcové, ten ví, že zemřela v roce 1862 a příběh končí rokem 1869.

Já bych Němcové přála ne 7 let navíc, ale klidně i 50 roků. Věřím, že kdyby nezamřela tak mladá, obohatila by náš literární fond ještě o další výjimečná díla.

Jako příznivkyně Němcové jsem měla radost, že autorka dopřála Němcové prožití důstojného a spokojeného života ve svém bytě poté, co opustila svého manžela. Slušné bydlení a menší radosti, které si ženy rády dopřávají, si mohla Němcová dovolit díky utajenému mecenáši.

Velkou roli hraje v knize retrospektiva, kdy se Němcová vrací do doby svého dětství a mládí, ale taky k manželství a vztahu ke svým dětem. Podaří se nakonec této slavné spisovatelce zjistit, odkud pochází, a odhalit svůj skutečný původ?

Mně osobně je velmi líto, že Němcová musela snášet tak těžký úděl. Byla nucena se už ve věku sedmnácti let provdat za úředníka Josefa Němce, jenž byl dvakrát starší než ona. Po přestěhování rodiny do Prahy začala psát a uveřejňovat své básničky v časopisech.

Němcová zažila také nejhorší životní zkušenost žen: smrt vlastního dítěte, kdy zemřel její nadaný syn Hynek. Ke konci svého života byla těžce nemocná, bez manžela a v bídě. Společnost jí dělaly jen její děti. Barbora Panklová alias Božena Němcová zemřela v 41 letech.

Možná, pokud by žila o sedm let déle, podařilo by se jí dostat svůj život na důstojnější úroveň.

Přiznávám, že i když jsem hodně informací a poznatků o životě Němcové, které jsou obsaženy v knize, již věděla, kniha mě oslovila a přečetla jsem ji celou. Hluboký obdiv vůči této ženě, která i vzdor svému drsnému manželovi a velké bídě vychovala řádně své děti a dopřála jim vzdělání a v nelehkých podmínkách literárně tvořila. Kéž její odkaz nezůstane nikdy zapomenut!

Komentáře (0)