Bojuj, braň se, nevzdávej to

recenze

Papírová labuť se řadí mezi podzimní novinky nakladatelství MOBA. Musím říct, že jsem se do ní pouštěla s opravdu velkým očekáváním. A hned prozradím, že nejsem ani trochu zklamaná. Jednoznačně patří k nejlepším knihám, které jsem v poslední době přečetla.

Jde o příběh dvou hlavní hrdinů - Skye a Estebana. Skey je téměř čtyřiadvacetiletá dívka se zářivě blonďatými vlasy a dokonalými gelovými nehty. Její tělo představuje její největší zbraň, ráda ho dává na obdiv. Pochází z bohaté rodiny a rozjíždí kariéru módní poradkyně. Jenže život, který žije, není tak úplně idylický, jak se na první pohled může zdát. Už ve třech letech přišla o svou maminku. Postupem času se dozvíte, že kulka, která její matku zabila, měla patřit otci. Ten byl totiž zapletený do mexického podsvětí. A od toho se odvíjí vše podstatné. Kvůli tomu se vše komplikuje a na povrch vyplouvají staré křivdy, lži a polopravdy.

Skye vychovávala chůva - přezdívaná MaMaLu. MaMaLu měla jen o něco málo staršího synka jménem Esteban. Postupně se ze Skye a Estebana stali velmi dobří přátelé. Jenže pak se NĚCO stalo. A už se nikdy neviděli. Skye však na MaMaLu i Estebana často myslí, velmi jí oba chybí.

Celé vyprávění začíná únosem Skye. Měla dokonale naplánovaný život: státnice, svatba, dům, dvě děti. Ale teď má pytel přes hlavu, hlaveň pistole na týlu a nachází se na palubě nějaké lodi. Nemá tušení, proč se to stalo. Neví, co její únosce zamýšlí. A nejhorší je právě ta nejistota. Žádné soukromí, žádný soucit, důstojnost ani ohleduplnost. Její život i smrt jsou pouze v jeho rukách.

Papírová labuť předčila má očekávání. Po slibném začátku došlo ani ne v první čtvrtině knihy k takovému zvratu, který bych jen těžko mohla očekávat. A pak už jsem byla lapená příběhem a nemohla se od něj odtrhnout. Má naprosto vše, co má dokonalý příběh mít. Je poutavý, napínavý, nechybí nečekané zvraty a ani milostná vzplanutí. Částečně je napsán z pohledu Skye, částečně z pohledu Estebana. Jednotlivé informace a vzpomínky se tedy skvěle doplňují. A líbí se mi i to, jakým způsobem se prolíná přítomnost s minulostí. Vše, co je v knize řečeno, má nějaký význam. Nic není jen tak. Navíc musím pochválit závěr - když už jsem si myslela, že je po všem a téměř si oddechla, zasadila mi autorka další překvapivou ránu.

Po dlouhé době jsem měla v ruce knihu, na které bych nezměnila vůbec nic, ani jedno jediné písmenko. Je dokonalá a plná emocí, které prožíváte společně s hlavními hrdiny. Postavy jsou tak skvěle vykreslené, že se moje sympatie měnily jak dubnové počasí - přesně podle toho, kdo svůj příběh zrovna vyprávěl, tomu jsem fandila. K dokonalosti přispívá i výstižný (a přitom tak krásný) název, který působí nevinným a uklidňujícím dojmem. A když si k tomu přičtete ještě podmanivou obálku, tak tomuto dílu prostě nemůžete odolat. A rozhodně neuděláte chybu. Já ho totiž mohu jen a jen doporučit.

Komentáře (0)