Boj o přežití

recenze

Pes (2018) / Kikina182
Boj o přežití
Ve Švédsku se ztratí své matce štěňátko. Pes nic neví. Netuší, kde je ani kdo je. Vypadá to, že bez podpory buď umrzne nebo umře hlady. Díky náhodě však přežije, a tak se postupně učí, jak si obstarat potravu a jak přežít ve světě. Je však osamělý a před ostatními zvířaty a lidmi se raději skrývá. Ale i přesto mu do života vstoupí lidé mezi kterými najde svého člověka.

Kniha Pes mě zaujala na první pohled. Jak svou minimalistickou obálkou, která je mimochodem opravdu krásná, tak svým názvem a anotací. A jelikož miluji psy, nemohla jsem si tento příběh nechat ujít. Sice jsem tušila, že mi z něj nebude úplně do smíchu, ale i tak jsem si myslela, že to bude pěkný a zajímavý příběh.

Pes je pravdu krátký příběh. Knížka má pouhých 94 stran. A asi i díky své délce není členěna na kapitoly. Má neoznačený prolog a epilog, ale zbytek příběhu prostě plyne, aniž by byl nějak dělen. Pokud tedy nepočítám odstavce, ty v knize samozřejmě nechybí.

Jelikož se jedná o příběh osamělého pejska, který se snaž přežít, je kniha plná vyprávění. V textu se nevyskytuje přímá řeč a je plný popisů. Což je vzhledem k příběhu naprosto pochopitelné. I tak je to bez přítomnosti přímé řeči trochu suché. Je to dobře napsané, ale pro někoho, kdo má rád dialogy to je trochu nudnější. Ale rozhodně to nebylo tak, že bych u knihy usínala.

Někomu může připadat přeběh samotný nudný, jelikož tam není popisováno nic jiného než snaha psa o přežití. Ale mě se to líbí. Je to dost smutný a depresivní příběh, ale zároveň plný naděje a pro mě jako pro pejskaře je to opravdu skvělé.

Autorka brilantně popsala, jak se pes snaží protlouct životem, přežít, a to se všemi detaily. Popravdě jsem občas měla pocit, že si některé detaily měla raději nechat pro sebe, jelikož byly trochu moc drsné, ale pro to, aby byl příběh kompletní byly potřeba.

Z tohoto příběhu mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem si ho přečetla, jelikož se jedná o zajímavý příběh, který ve vás probudí emoce. Ale znovu bych do něj asi nešla. Je totiž hrozně smutný, místy i dost depresivní. A ačkoliv je tu naděje, ta deprese přesahuje. A jelikož se zvířaty soucítím, možná dokonce víc než s lidmi, tak mi příběh trhal srdce na kusy.

Pokud vám nevadí čistě vypravování a máte rádi zvířata, konkrétně psy, můžu vám příběh doporučit. Jen musíte počítat s tím, že je protkaný nitkami smutku. I když já všechno, co se týká neštěstí zvířat vnímám hrozně intenzivně, takže je možné, že na vás bude kniha působit úplně jinak.

Komentáře (0)

kniha Pes recenze