Bohyně smrti a Bohyně života

recenze

K téhle knize jsem se dostala díky výhře v #humbookblogeri #spoluprace . @humbook a @endlessbibliophile moc děkuji za poskytnutí této reading copies.

Loni v říjnu jsem četla knihu Kosti Mraza od Alžběty Bílkové, kterou jsem si fakt užila, nejvíc jsem si oblíbila záporačku Jadwigu, což za mě byla postava s geniálním charakterem. I v Dceře zimy se Jadwiga objevuje avšak jako vedlejší postava, zastíněná příběhem sester Bohyně smrti Morany a Bohyně života Vesny.

V této knize jsem si nebyla jistá, jestli hlavní postavy jsou kladné nebo záporné. Tady to závisí především na úhlu pohledu, protože, když se na to podíváte očima oběti, jsou pro vás Morana a Vesna ďáblové, ale když víte, co se jim stalo, bude vám jich líto. Pochopíte i i Kostěje, který byl tím zlým, pochopíte proč co udělal.

Když jsem byla malá, vynášeli jsme paní zimy Moranu a házeli jí do potoka, aby zima už odešla a vždy jsme u toho řehtaly řehtačkami, a tehdy jsem si myslela, bůh ví, co je to za monstrum, že musí skončit ve vodě, ale teď jsem moc ráda, že jsem Moranu poznala i v jiném světle.
Mě osobně byla sympatičtější sestra Morana a její uzavřenost než Vesna a její divoká povaha.
Morana byla v této knize vykreslena asi lépe. Byla to odvážná dívka, která se chtěla přidat k armádě a nebála se zašpinit si ruce, netoužila po klucích tolik jako její sestra.
Vesna naproti Moraně byla dívka, která je pro všechno co se třpytí. Měla radši pohodlí a krásu a špíně se vyhýbá velkým obloukem.

Miluju, když postavy jako rusalky, baba Jaga, Morana, lešijové a ostatní které jsem slyšela v pohádkách jako malá holčička ožívají a já jsem jsem je skoro doslova viděla kolem sebe.

Moc se mi líbilo jak se v knize problétají dvě dějové linky. Jedna z 12. století a druhá z 18. století. Můžeme sledovat jak se za těch zhruba 600 let obě sestry změnily, stejně jako jejich cíle. Byl vidět i posun v tom, že ani jedna ze sester už nebyla tak naivní, i když u Vesny si tím ještě nejsem tak jistá...;)

Myslím, že začnu číst více knih se slovanskou mytologií, protože mě ty příběhy ve kterých se ukazují různí bohové a příšery začínají opravdu bavit.

Líbilo se mi i to jak byla kniha zakončená, protože je fakt cool ukončit příběh z 12. století ve 21. století a chci tady Vladimíře Šebové složit poklonu, protože muselo být strašně těžké popsat všechny postavy tohoto příběhu a nezbláznit se z toho.

Děkuju za tuto knihu, četla se sama a nestačila jsem se divit.

Komentáře (0)