Bílý bratr, rudý bratr a škaredý bratr

recenze

Indiáni (2013) / herdekfilek (704 views)
Bílý bratr, rudý bratr a škaredý bratr
Začněme podobenstvím. I vtrhla mezi hrající si děti bezpočetná skupina zpitých dospělců, rázným bouchnutím do stolu zavedla nová pravidla hry, která dětem předepsala umírat při pohledu na znásilňovanou sestru, při pohledu na bratra, z jehož těla se valila střevní mikroflóra zároveň se střevy, předpokládejme, že tohle by kelímek s Activií už nezachránil. Děti smlouvaly, vztekaly se, klacky do škaredců bušily, ale bylo jim to houby platné. Pravidla byla daná, tak se hraje. A kdo nehraje, ten je srab, toho bez váhání zab. Začněme s definicí - škaredým bratrem bude bojechtivý agresor z Evropy a pojmem rudý bratr si hoďme po Indiánech. Bílého bratra cestou třebas někde potkáme. Ne, Old Shatterhand to nebude. Divadelní křeč historie se tedy může započít. Připraveni? Opona už hoří, tak ať se to stihne dřív, než lehnem plamenem i my.

Odkud se Indiáni vzali. Nu odkud, Manitů je stvořil, tato informace nepřipouští diskuzí. Dle nás, z opic vzešlých, to Indiáni ovšem vzali přes Grónsko nebo přes Aljašku z Evropy či Asie a pomalu začali osidlovat úrodné pláně Ameriky. Tudíž jsou to skuteční bratři z jedné améby se na svět rozklenuvší. Což v žádném případě nevylučuje to, abychom si nedali řádně přes držky. Bratr nebratr (negací podstatného jména se nikdy k ničemu podstatnému nedopracujeme).

O Indiánech plane přesvědčení, nutno zkonstatovat, že zcela mylné, které tvrdí, že to byli mírné duchovní bytosti, které, poskakujíc kolem ohňů, vzdávali permanentně hold matičce Zemi, Měsíci, větru, vodě a bizonům. Ale chyba lávky, před příchodem škaredých bratří se v rudých bratřích řešila jakási polorodost, kdy Manitů byl přisuzován jedněmi ke stvořiteli těch, ale rozhodně ne oněch, kdy oni ovšem tvrdili to samé o těch a tak si oni i tito věčně rozčesávali skalpy zaostřenými šípy a bylo jim, když ne do zpěvu, tak alespoň do zuřivého řvaní na nepřítele, také metoda jak uctít život v jeho vzácnosti.

V porovnání s ostatními kmeny Indiánů byli Májové (Hynek, to se nám to krásně počešťuje, to by jeden nevěřil) téměř nadlidmi. Jejich erudovanost stran pochodů planet byla přinejmenším překvapivá. Jeden by zkonstatoval, než by dostal po hubě od druhého, že jim podobné vědomosti musel nakukat nějaký vnější element mimozemského původů, protože kde se to v těch ogarech vzalo, netuší nikdo. Pravdou samozřejmě zůstává, že konec světa odhadli vcelku nevědecky, to jest zcela blbě. Prazvláštním zůstává, že Májové (máchám si, no) neměli své pokračovatele. Jakákoliv odbornost z indiánského pronárodu spadla a teď jak to, u všech ďasů, brát. Jako úpadek nebo jako vývoj? Další následovatelé Májů (Vilíka nevyjímaje) se oddali zcela duchovnu (a válčení). Vrátili se ke kořínkům a bizonům, na jakékoliv logické následnosti kosmírných těles kašlouc (za prvé – baví mě dělat závorky, za druhé – neumím tvořit přechodníky, ale děsně mě to baví, vím, že tvar kašlouc je kravina, ale roztomilá a roztomilost já upřednostňuju před přesností).

Ale abychom se dostali také k bílým bratřím. S šerednými přijeli, šeredné opustili a přidali se k rudým, kde byli srdečně přijati a také s rudými šerednými zabiti, ta logika by v předchozí větě někde měla být. Třebas jedna ženština. Přijela se škaredými, za škaredého se provdala, škaredého jí rudí zabili a jí zajali, po krátkém čase ji předělali na rudou a poté s nimi táhla stále se zužující rezervací, tři syny jí zabili, rudého muského jí zabili a přesto rudou zůstala. S upřímným pohledem na věc lze zkonstatovat jediné – Avatar hadr, až na ten prazvláštně nehollywoodský konec, kdy umírající bratr na sestru hledí, kterak je v moci temných vášní násilníka, kdy žaludeční šťávy se mísí s půdním podložím i s žaludkem bratra a ano, ani pastilka Rennie by s tímhle nepohla.

Thomas Jeier se snažil podat čtenáři ucelený pohled na genocidu, které se dopustilo obyvatelstvo Evropy na obyvatelstvu Ameriky. Pohled to byl zcela nedostačující už jen tím, že v člověku nevyvolal nenávist k násilníkům, jen mírné opovržení. Jeier krásně vykreslil kulturu Indiánů, dal jim do vínku ten správný nádech, kde týpí stíhalo jakousi hliněnou stavbu, kde mustang předběhl bizona, kde vítr se prohnal skrání, aby byl uctíván. Jeier popsal nejpočetnější kmeny Indiánů, rozebral jejich mentalitu, jejich naturel a poté se vrhnul na nejdůležitější bitvy mezi škaredými a rudými, vypsal, jak rezervace byly menší a menší, až byly tak malé, že se tam nemohl rudý ani v klidu vydělat, tak si postavil kasina a začal si vydělávat. Popsal, kterak duch pozbyl prostoru a uchlastal se na chodníku, hned vedle vývařovny a popelnic. Jeierův pohled s lítostí vykoukl na dějiny a udělal jeden blbý, filozofický otazník, který visel hned za slovem proč. Proč tohle všechno, pro Krista pána? Civilizace vystavěna na mrtvolách a znetvořených mrtvolách a dalších mrtvolách, pro tentokrát znásilněných a znásilňovaných. Fuj tajksl, toho my jsme všichni potomci. Jedné blbé améby, kterou to přestalo bavit a stala se migrujícím lidstvem, jež se jednou domigruje až někam k duchovnímu vzepětí nebo k průseru velikosti celého lidstva.

Řekněte prdel, máte na to.

Komentáře (2)

kniha Indiáni recenze

herdekfilek
25.10.2013

Slova díků nechť ti popadají k nohám. Ale stejně, mít mě v Lesní knihovně, to je neuvážené přání. To ti povím.

elfos
25.10.2013

Neznám moc lidí, jejichž recenze (a myšlenky) bych četla tak fascinovaně a bez dechu, jako čtu ty tvoje, herdeku. Strašlivě skvostně shrnuto.

Průser (bude stačit?). A piš co nejvíc, prosím, máš na to velmi. Snad tě jednou budu moct mít i v Lesní knihovně.