Bez rozloučení...Beze stopy...Bez slitování

recenze

Bez slitování (2016) 5 z 5

/ Jana77

Mohl by to být příběh velké lásky a ještě větší nenávisti. Ale tak jednoduché to zdaleka není.

Leonard zmizel v bačkorách, bez teplého oblečení, osobních dokladů a hlavně beze stopy. Zůstaly jen nezodpovězené otázky. Tušila jsem, že dcera Leonarda, inspektorka policie, si přivolá na pomoc nějaké zkrachovalé soukromé očko. Ale kupodivu se na scéně objevil sympatický, bývalý novinář, který ví co dělá. Který půjde za svým, ať to stojí, co to stojí.

Souběžně s pátráním jsme svědky psychiatrických sezení jisté Casey, velmi nešťastné a smutné ženy, jejíž osud s Leonardovým velmi úzce souvisí.

Pomalu, velmi pomalu, rozplétá Raker celé klubko záhad kolem bývalého, vysoce postaveného policisty v důchodu. Nachází tajemný spis odloženého případu, ale nechápe, jak moc je důležitý a proč. A zúčastněných osob přibývá. Ocitá se v těsném nebezpečí, čelí překvapivým odhalením a sám začíná bojovat nejen o život svůj, ale i své dospělé dcery.

Nitky příběhu se spojí v bývalé psychiatrické léčebně Bethlehem a rozuzlení je tak nečekané, až to vyrazí dech. Nic není tak, jak jste si mysleli, uvědomíte si, že lži a polopravdy vás jednou dostihnou a zničí pracně budovaný život.

Přestože má kniha víc jak 500 stran, čte se rychle, nutí čtenáře otáčet stránky, aby se dozvěděl, co se doopravdy před téměř dvaceti lety stalo .

Úryvek z knihy

Rozpoznal jsem obrysy rámů postelí, některé byly postavené na výšku, jiné položené na stranu a další našikmo. V jednom pokoji stál u vstupu na stráži stojan na kapačku a já si vzpomněl, že jsem podobný už viděl na jedné z fotografií. V dalším pokoji jsem hned u dveří uviděl noční stolek, který byl překlopený na stranu. Jednu věc ale měly všechny místnosti společnou: do každé odkudsi přicházelo světlo….