Básně a smrt

recenze

Ursula Poznanski na sebe upozornila thrillerem Pět. Nutno podotknout, že úspěšně. Nyní se vyšetřovatelská dvojice Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger vrací a vezměte jed na to, že ani tentokrát to nebudou mít jednoduché.

Dva mrtví. Krásná mladá dívka a obtloustlý mladík. Každý přišel o život jiným způsobem. Ona nese na krku stopy po škrcení, on má značně upravený obličej kulkou, jež mu prošla spánkem a vzala část jeho lebky na letecký výlet po okolí. Co spolu má tato nesourodá dvojice společného, že je nalezena bok po boku mrtvá v jednom salcburském kempu? Vražda a sebevražda? Dvojnásobná vražda? Kdo ví?

Odpověď se možná skrývá ve virtuálním světě sociálních sítí. Facebook. Fenomén doby, který umožňuje spojení miliónům lidí po celém světě. A někomu zřejmě slouží jako lovecký revír. V mírumilovné skupině fanoušků poezie trpělivě vyčkává někdo, kdo se rozhodl osazenstvo malinko zredukovat. Nešťastnou dvojici z počátku knihy totiž pojí právě vášeň k básním. A brzy je na onen svět následuje další členka.

Ursula Poznanski si se čtenářem pěkně pohrává, jelikož mu dává k dispozici poměrně omezený okruh podezřelých a to i přes to, že poetická skupina čítá několik set členů. Těch skutečně zajímavých máte jen pár. Nehledě na to, že prakticky celou dobu nebudete mít tušení, o co tu doopravdy jde. Záhadné a nicneříkající momentky ze Salcburku postované spolu s nesouvisejícími pochmurnými básněmi vám téměř nedají spát. A otázka, která znepokojuje? Kdo bude další…

Slepí ptáci rozhodně nejsou žádnou brutální lázní v krvi, ani se vám nebude dělat špatně z vražedného tempa děje, nicméně atmosféra je budovaná precizně a postupně nabírá na intenzitě. A ten pocit, že pořád nevíte, která bije, tak ten je místy opravdu reálně frustrující. Co na tom, že se to všechno odehrává na stránkách knihy.

Postavy jsou také vykresleny s citem a je znát, že si autorka dala poměrně práci, aby popsala vztah mezi hlavní dvojicí. Neruší to, příjemně to doplňuje příběh, aniž by jej to nějak zbytečně natahovalo.

Finální rozuzlení sice nevygradovalo přesně podle mých představ, i když se autorka setsakramentsky snažila. Něco tomu prostě chybělo. Ale co, nikdo nejsme dokonalý.

A co vy, myslíte si, že vám anonymita internetu umožní dožít se klidného důchodu? Omyl. Stačí jeden neuvědomělý post, pár řádků, momentka, zkrátka cokoli, co pro vás nemá žádný životně důležitý význam, ovšem někomu to může stát za to, aby vás bez milosti sprovodil ze světa. Ve chvíli, kdy se budete dívat do ústí pistole a ptát se „Proč?“ už bude pozdě.

Komentáře (0)