Až příliš dokonalá rodinka

recenze

V dobrém i zlém (2018) / Kikina182
Až příliš dokonalá rodinka
Těžko bystě hledali perfektnější rodinu, než je Merry se Samem a jejich malým synkem Conorem. Je to rodina jak vystřižená z reklamy na americký sen. Až na to, že tyto Američané nežijí v Americe, ale ve Švédsku, kde si to zamilovali.

Všechno je naprosto perfektní. Tedy až do doby, než za nimi přijede na návštěvu Merryna kamarádka Frank. Ta se okamžitě stává členem jejich rodiny a se všemi se sblíží. Možná až příliš. Dozví se totiž věci, které tahle rodina skrývá a obrázek perfektního života je tak ztracen v nenávratnu.

Mám moc ráda thrillery, ale psychothrillery jsou nejlepší. V podstatě jsem ještě žádnému neodolala a když jsem se dozvěděla o knize Michelle Sacksové, která se v podstatě vysmívá dokonalosti, měla jsem jasno. Tuhle knihu jsem si potřebovala přečíst.
Když jsem však otevřela knihu, čekalo na mě nemilé překvapení. Na tom, že je příběh napsán v ich formě a ve vypravování se střídá Merry se Samem není nic divného. Vlastně tenhle způsob vyprávění u psychologických thrillerů preferuji.

Tím pravým problém je, že v textu není vůbec přímá řeč. Tedy ona tam je, ale není označena uvozovkami. Trochu jsem se v tom vyznala jenom proto, že je kniha naštěstí dělená na odstavce, ale díky chybějícím uvozovkám se kniha opravdu nečetla lehce. Celou dobu jsem si musela domýšlet, co je přímá řeč, co je nepřímá řeč a co je jen myšlenka. A kvůli tomu jsem strávila s knihou mnohem víc času, než bych vzhledem k počtu stran měla.

Přestože jsou chybějící uvozovky největším problémem, nejsou zdaleka jediným. Autorka totiž na třech stránkách hrozně rychle projede několik týdnů a ani to na sebe moc nenavazuje. Všechno je to podle mě příliš rychlé a rozkouskované. Když si odmyslím námět knihy, tak mi to přišlo, jako kdybych četla deníček puberťačky, která propadá ze slohu.

Styl psaní a chybějící uvozovky mi doopravdy zkazilo zážitek ze čtení. Což je škoda, protože když se od tohoto oprostím, tak příběh vůbec nebyl špatný. Sice bych ho nezařadila mezi ty nejkvalitnější, ale rozhodně v sobě něco má. Je zajímavý, překvapivý a rozkládá lidskou psychiku na ty nejmenší kousíčky, což je přesně to, co na psychothrillerech miluji.

Od knihy V dobrém i zlém jsem toho čekala opravdu hodně, ale dostala toho neskutečně málo. Přesto, že je příběh dobrý, tak v souvislosti se stylem psaní a chybějícími uvozovkami se tato kniha skoro nedá číst. Někdo s tímto stylem možná nemá nejmenší problém, ale já ano. Taková úprava knihy je dle mého názoru i její záhuba.

Možná, že kdyby knize nechyběly uvozovky, tak by se mi příběh i líbil víc, více bych ho prožívala spolu s hlavními hrdiny. Ale takhle bohužel nemůžu příběh označit za víc než za průměrný a úpravu za katastrofickou. Pokud vypadají i další knihy od Michelle Sacksové stejně jako V dobrém i zlém, tak se jim rozhodně vyhnu. A je jedno, jak zajímavý nápad budou mít. Jak je vidět na této knize, tak ani skvělý nápad nezastíní skandální úpravu.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Grada.

Komentáře (0)

kniha V dobrém i zlém recenze