Atlas elfů: Pohádkové pohlazení po duši
recenze
Malý atlas elfů (1997) / Krasočíška
Je hodně povolaných a málo vyvolených. Ilustrátorka a spisovatelka Vítězslava Klimtová patřila do druhé skupiny. Vytvořila svébytný a dobře rozpoznatelný výtvarný styl a celý svět svých kouzelných bytostí, jejichž mystika vychází především z českých tradic a pohádek.
Protože nás nedávno Vítězslava Klimtová bohužel navždy opustila, udělala jsem si radost a v zapomenutém knihkupectví jsem si koupila její Malý atlas elfů.
Útlá knížka představuje čtenáři elfy – nikoliv lesní bytosti s lukem, které známe z fantasy, ale drobné okřídlené skřítky. Zajímavostí je, že autorka neužívá pro ženský rod zavedený termín elfka, ale daleko řidčeji používaný výraz elfie.
Každá stránka je věnovaná jednomu elfovi či elfie. Většina z nich patří ke konkrétní květině, takže se zejména děti naučí nenásilně i něco z botaniky.
Kouzelnou knížečku trochu shazuje lajdácké provedení. Velmi snadno se prolomí v hřbetu a začnou z ní vypadávat listy. Text zjevně neviděl korektor ani z rychlíku, zejména interpunkce je rozmístěna nejspíš podle teorie náhodného výběru. S různým rozsahem textu u jednotlivých elfů si grafik „poradil“ jednoduše: zvětšoval nebo zmenšoval font.
Přes veškeré technické chyby je Malý atlas elfů knížkou, která v sobě má něžné pohádkové kouzlo světa Vítězslavy Klimtové.