Arina, příběh odvahy vlčice a člověka

recenze Arina (2017)

Arina, příběh odvahy vlčice a člověka
Příběh je krásným spojením mýtické pohádky a naplno rozběhnuté fantazie. Strhující, dramatický příběh má přesné, jasné a sem tam vtipné dialogy a děj, který vás nenechá vydechnout.

Nedostatky tenhle příběh nemá, snad jen mohl být delší. Nebo mít druhý díl. Nebo cokoliv, nač se můžete těšit ve chvíli, kdy se s hlavními hrdiny loučíte. Snad možná i někdy bych jako milovník rozvláčných příběhů uvítala delší pobyt v některé z těch nezapomenutelných částí s jedinečnou atmosférou. Stojí to za to.

Děj má švih a nikdy si nemůžete dobře představit, co se stane v následující chvíli. Buďte si jisti, že vás autorka překvapí. Většinou mile. Nabudí ještě víc!

Ukázka:
„Adam osaměl. Netušil, kam jít. Vydal se nahodile lesní pěšinkou vystlanou měkkým mechem. Šel dlouho a ani nevnímal, že se setmělo. Nevadilo mu to, vyznal se v lese i v noci a ničeho se nebál.
Cesta končila skalním převisem. Zastavil se na jeho okraji, pohlédl dolů a smutně přelétl zrakem zář světel. Město. Valdény mu o něm vyprávěly, je prý plné lidí. Tolik toužil být s lidmi. Zítra se vydám do města, rozhodl se.
Ráno však jeho odhodlání navštívit město bylo tatam. Vzpomněl si, jak před ním lidé, které náhodně potkal v lese, zděšeně prchali. To se opakovalo i další a další rána. Večer se mu tuze chtělo mezi lidi, choulil se ve svém pelíšku pod skalním převisem a snil o životě v ruchu města. Avšak po rozednění, když si prohmatal svou znetvořenou tvář, už k tomuto rozhodnému činu nenašel odvahu. To se radši potuloval po lese, živil se lesními plody a občas si něco ulovil.
Jednou při svém bezútěšném bloumání po lese uviděl vlčici s malými vlčaty. Přikrčil se v křoví a s úsměvem je pozoroval. Vlčice obezřetně našlapovala jako první, vlčata se bezstarostně batolila za ní. Necítila ho, vítr vanul směrem k němu. Vtom se ozvalo cvak. Vlčice žalostně zavyla. Chytila se do želez. Vlčata bezradně pobíhala kolem ní.“

A tak do příběhu vstupuje Arina, mluvící vlčice, kterou si oblíbíte pro její smysl pro humor a schopnost se podělit o své vlčí myšlenky s lidským přítelem. Jak těžké zase musí být pro vlčici pochopit lidské vlastnosti, no a vlastně na jednom místě knihy, i ty psí… Kdoví, jestli autorka tímto nevědomky nevystihla důvody odvěkého nepřátelství psů a vlků!!!

Arina vás vtáhne do děje, do příběhu, který je nesmírně poutavý, má spád, má dějové linie, které i přes obrovskou akčnost, stíháte sledovat a zůstáváte v napětí z každé další stránky. A pak… zůstane jen příjemný pocit a úsměv laskavého čtenáře. A prosím pěkně, mluvím jak o dětech, tak o dospělých. Myslím si, že zaujme každého…

autor: RenataP · 08.11.2017 v 11:18 · přečteno 1151x

Komentáře (0)

kniha Arina recenze