Ano, je to bomba

recenze

Exploze (2013) / Bolkonská (635 views)
Ano, je to bomba
Se severským krimi mám minimální zkušenosti. Krimi obecně není můj obvyklý šálek kafe. Ale chci mít přehled. A v tomto případě jsem snad také zčásti podlehla masivní reklamní kampani. Kdo by nechtěl znát tu, jíž se přezdívá královna švédské krimi?
Ač jinak značně přibržděná, když se jedná o sledování zápletky a odhadování pachatele, zde jsem se v první polovině příběhu cítila být o krok před hrdinkou. Tak jsem možná úplně poprvé také prožívala ty trapné momenty, kdy převracíte strany, je vám všechno úplně jasné a čekáte, kdy konečně blikne světélko poznání i za zachmuřeným čelem hlavního protagonisty.
Mírně mě to znechutilo a objevila se dokonce i ta kacířská myšlenka knihu nedočíst. Marklundová však má jednu obrovskou devízu, jíž ve svém psaní naplno využívá a kvůli níž nejspíš neodoláte a budete číst dál, i kdyby vám jiné věci na textu překážely. Nabízí totiž fascinující pohled do zákulisí novinářské práce, od redaktorských schůzí a systém rozdělování materiálu na jednotlivé stránky, přes podivné dohody se spojkami na policii až k analýzám trhu a bojům o čtenáře.
Žurnalistické vzdělání či praxe není v životopisech spisovatelů nijak výjimečná. A přece jsem, co si vzpomínám, nikdy nečetla knihu, v níž by toto prostředí bylo vykresleno tak živě a poutavě, tak otevřeně a přitom ne bulvárně. Marklundová z toho nedělá velkou věc, protože pro ni jde o chléb každodenní. Zato běžnému čtenáři lezou oči z důlků.
Musím rovněž přiznat, že ve druhé polovině už jsem rozhodně netrpěla tím, že bych předvídala děj byť jen o stránku dopředu. A klepala jsem se jako ratlík, když docházelo na lámání chleba. Samozřejmě, chápete třeba, že některé postavy určitě neumřou, jedná se přece o sérii, to by nešlo. Přesto jsem se klepala, jsem bázlivé povahy. Třísknout tak průvan dveřmi, v té kritické chvíli, mám v kalhotách.
Šovinistické maskulinní prostředí kolem hrdinky příběhu, Anniky Bengtzonové, patří k slabším stránkám tohoto románu. Je černo-bílé, některé postavy, jako třeba nesnesitelný, nespravedlivý a hloupý Nick Langeby, jsou placaté jako víko od kanálu, knize to škodí. Sama hlavní hrdinka mi připadala trochu příliš neurotická na to, abych se s ní chtěla ztotožňovat, nicméně v řadách vedlejších postav najdeme hodně zajímavých. Za mě třeba Patrik z redakce:
„Je tady se mnou, zpracovává poslední večer Furhageový,“ halekal Patrik. „Já píšu o tom, jak je kancelář šokovaná.“„Kde právě jsi?“ zeptala se Annika a snažila se mluvit tišeji.„Já nevím, na nějaký chodbě. Všichni jsou tu zdrcený,“ křičel.Když si Annika představila, že spolupracovníci Christiny za pootevřenými dveřmi svých kanceláří slyší halekání reportéra Večerníku, polil ji studený pot.„Tak jo,“ řekla. „Dáme pak dohromady něco o tom, jak jde policie po Tygrovi. Kdy přijedeš?“„Za hoďku,“ zakřičel.„Dobrý, tak zatím!“ řekla Annika a zavěsila. Neubránila se úsměvu.
Patrik, věčně nadšený, stejně z vraždy jako z vánočního dýchánku, nedokáže svou radost držet na uzdě a snížit svůj hlasový projev ani o pár decibelů.
Rovněž se mi líbí ruská ambasáda, jež se nachází v sousedství redakce novin, kde Annika pracuje, a na níž nejednou spočine pohled té či oné postavy, jako třeba v závěru sám velký šéf:
Schyman se posadil za stůl a podíval se z okna na ruskou ambasádu. Na svahu před ní několik dětí zkoušelo sáňkovat v bahně.
Shrnuto a podtrženo, jsem celkem spokojený čtenář. V konečném důsledku mi snad doopravdy překážela pouze ta feministická schematičnost. Jinak bylo čtení – hlavně v závěru – příjemně stresující, jak to asi u strhujícího krimi románu má být. Detaily novinářského světa mi braly dech. Je to bomba, i když možná jiným způsobem, než očekáváte.
Dovolím si rýpnutí závěrem – nechápu, proč si hrdinka ukládá své soubory na diskety. Myslela jsem, že Švédsko je pokročilejší země.

Komentáře (1)

kniha Exploze recenze

evasamankova
28.07.2013

Fajn recenze. Nemám námitky, snad mi to jen nedá nereagovat na závěrečné rýpnutí. Řekla bych, že disketa se tam objevuje proto, že tento román byl napsán, nebo lépe řečeno, poprvé vyšel v roce 1998. V té době, alespoň si myslím, byly diskety ještě zcela běžnou součástí počítačového světa.