Anna Ekberg, Ocejchovaná

recenze

Když se sedmnáctiletá Rebekka po autonehodě v africké Kampale, kde její otec pracuje, probere v nemocnici, má pocit, že přišla o všechno. Je jí sděleno, že její nenarozené dítě a její matka nehodu nepřežili. Trvá několik let, než se sama Rebekka dá natolik dohromady, aby mohla alespoň trochu normálně v životě fungovat. Afrika je pro ni nyní už minulostí. Je zpět v Dánsku, kde se narodila a pracuje jako realitní makléřka v Århusu.

Všechno se zdá být v pořádku, ale pak osud uštědří Rebece další ránu, a to agresivní typ rakoviny. Její jedinou nadějí je transplantace kostní dřeně. Je tak donucena ozvat se svému svému jedinému příbuznému. Buňky jejího otce, se kterým dlouho nebyla v kontaktu, však použít nejde. Za to se ale Rebekka od otce dozvídá, že tehdy dávno v Africe její dítě nezemřelo. A tak začíná její strastiplná cesta zpět do Afriky. Spíše než za svým vyléčením se žene za tím, aby našla a konečně poznala svoji osmnáctiletou dceru a dohnala v mateřství, co se dá.

V Kodani zatím probíhá druhá dějová linka knihy. Je zde nalezeno tělo mladé Afričanky, které vrah uřezal nohu a odnesl si ji s sebou. Okolnosti jsou záhadné a nikdo neví, proč právě jen jedna noha chybí. Celý případ vyšetřuje detektiv Kim.

Třetí dějová linka sleduje mladou Angel v Ugandě, která žije mezi dětskými vojáky. Těm velí Plukovník, jak si sám nechává říkat, který nemá problém se znásilňováním, brutálními praktikami a podobným zacházením. Nevinné děti unáší přímo z jejich domovů a cvičí je k chladnokrevnému zabíjení.

Všechny tři linky se různě prolínají, což je skvělé, protože to příběhu dodává pestrost. Později se vám začnou určitě věci spojovat, ale i tak příběh neztrácí napětí, protože i přes to máte stále plno otázek a nejasností. Autoři si s celým příběhem nádherně vyhráli a najdete v něm spoustu detailů, které dodávají knize ještě něco navíc.

Korunu knize nasazuje předmluva, která čtenáře hodně usadí do celkové atmosféry příběhu. Alespoň já jsem to tedy po celou dobu, co jsem knihu četla, měla v hlavě a zážitek ze čtení mi to určitě umocnilo. Předmluva se totiž věnuje právě reálným dětským vojákům a upozorňuje na tuto skutečnou problematiku Afriky.

Knížka se mi četla úplně sama. Na to, že má 456 stran, mi to ubíhalo, jako nic a přečteno jsem měla za pár dní. Příběh má spád od první až do úplně poslední strany.

Navíc mi přijde mi skvělé, že se autoři rozhodli tuhle problematiku čtenářům osvětlit pomocí knihy. Určitě ji moc ráda doporučím dál, rozhodně je to zajímavé čtení.

Komentáře (0)