Aneb nepovedené fantasy s Marry Sue v hlavní roli

recenze

Princezna Elena odmítá sedět jako ostatní poslušná děvčata na hodinách šití, prostírání a diplomacie. Chce běhat lesem, učit se lovit a bojovat jako její bratři. Jednou při projížďce lesem najde dračí mládě v nesnázích a zachrání ho před vesničany odhodlanými ho zabít i přes jeho bezbranost. Po záchraně přiletí na místo drakův otec, Ašrak, král draků. Když se o Elena dotkne, stane se něco zvláštního – Eleniny oči nabydou podoby těch dračích. Když se to dozví Elenina matka, královna Aška, odveze ji okamžitě k elfům, aby se naučila novou moc ovládat. Jenže Elena se snadno dostává do nesnází a ani královský titul či kamarád Nicholas, odhodlaný ji ochránit, ji v tom nemůže zabránit.



Kniha se tváří jako fanatsy román, ale ve skutečnosti se jedná spíše o nepromyšlenou „pohádku“ pro náctileté dívky. Autorka už od prvních vět působí jako člověk, co si jednoho dne sedl do křesla a řekl si, že napíše knihu. Román sice Kristina Hlaváčková napsala (a to docela dlouhý), ale kvantita není kvalita. V Čarodějce převažují valnou její část jednoduché věty, které vedle dalších jednoduchých vět působí opravdu jako pěst na oko.

Hlavní hrdinkou je princezna Elena, která ve věku osmi let dokáže porazit většího a staršího chlapce v zápasu, ochraňovat nevinné a komunikovat s draky. Knize by prospělo, kdyby autorka Elenu „postaršila“ nebo z ní nedělala superhrdinu. Možná je paní Hlaváčková feministka, nebo ji baví vytvářet postavy s charakterem „Marry Sue“, ale na tohle ji prostě neskočím. Mojí sestře je osm a nevypadá, že by chtěla pronášet ohromující proslovy nebo se vrhnout s křikem na elfy. Takže zde nastal největší kámen úrazu – Elenina převyspělost. Působí neuvěřitelně a prostě je na první pohled vidět, že je to fikce, tohle se prostě nemůže stát.


Kromě Eleny tady byl také její kamarád a ochránce Michael. Jednou za čas se objevil, aby odříkal svou větu, většinou něco ve smyslu „Tohle je blbost,“ k Eleně, nebo „Ubliž ji a nakopu ti zadek,“ k ostatním postavám, co se občas mihli kolem. Na vedlejšího hrdinu nevypadal špatně, ale autorka mu nedala možnost k rozvoji. Vždy ho spíše nechávala postávat v Elenině stínu a jen občas se o něm zmínila.

Je opravdu zajímavé, jak se někteří spisovatelé snaží zachránit svoje dílo a nacpou do děje draky. Jako by očekávali, že z té hrůzy, co vytvořili udělají oceňovaný fantasy román jen díky drakům. Už je opravdu otravné, jak se objeví všude, kde autorům dojde představivost. Kristina Hlaváčková udělala z rozzuřených saní krotké mazlíčky, kteří se mohou přetrhnout, aby mohli pomoci princezně, která je opravdu vyjímečná a má část jejich krve, přičemž má princeznin dráček mazlivé jméno Charlik.

Čarodějka je neúspěšná snaha o originální fantasy se silnou hlavní hrdinkou. Výsledek ale působí jako nepřehledná a nepromyšlená změť klišé z oblíbených a známých knih s draky, čaroději, elfy a dalšími nadpřirozenými postavami. Naprosto nechápu, proč autorka do už tak zamotané knihy dávala dvě dějové linie. Nijak se na konci nespojily, takže působily rušivě, protože rozehrávaly úplně jiný příběh, než jaký měla Elena s Michaelem. Otupující byl taky okamžik, kdy se z kapitoly na kapitolu přeskočilo o nějakých osm let dopředu. Hlaváčková měla snahu, ale jde vidět, že do Čarodějky nešla stoprocentně. Bojové scény, které měly působit drtivě a akčně se jen líně prohnaly kolem a zanechaly za sebou nudný dozvuk a ani spousta záhad a rádoby drsných úmrtí nezachrání to, že kniha je prostě nijaká a velmi podprůměrná.

Můj názor
Kniha mě už od začátku nudila, jak kvůli stylu psaní, tak díky nesympatické hlavní postavě, která byla otravná a prostě všude. Kristina Hlaváčková působí, jako by se snažila o dalšího Eragona, ale její dílo vyznělo suše a zvraty, kterými se snaží čtenáře zaujmout, se hned na začátku odhalí, protože kniha je jedno velké klišé. Rozhodně jsem byla na konci ráda, že jsem konečně u konce a celé to mučení je za mnou. Druhý díl si nehodlám přečíst ani za zlaté prase, rozhodně ne po tom, co se mi dostala do ruky Čarodějka.

Komentáře (0)