Allison Pataki: Sisi osamělá císařovna (1. kapitola) - zhodnocení

recenze

V listopadu 2016 vyšlo pokračování románu o císařovně Alžbětě od americké autorky Allison Pataki. Bohužel se druhý díl z hlediska kvality příliš neliší od prvního. Autorka se nikam neposunula ani z hlediska literárního řemesla, ani co se týče zpracování historicky doložených skutečností. Myslím, že pro čtenáře, kteří o Alžbětě a císařském dvoře 19. století nic nevědí, nebo vědí jen málo, je podobná četba velmi zavádějící. Proto jsem se rozhodla opět podrobně okomentovat chyby, které se v textu nacházejí. Jednotlivé nedostatky se dají rozdělit do několika skupin:

Sisi
Vůbec se mi nelíbí způsob, jakým autorka nakládá s císařovninou přezdívkou. Vytváří iluzi, že jí byla oslovována masami lidu při provolávání slávy (s tím se čtenář setkal již v prvním díle, například u uherské korunovace), dokonce i Lucheni ji zná jako Sisi.
= Císařovna lidu nebyla známa jako Sisi, jednalo se o přezdívku, užívanou především rodinnými příslušníky, kde bylo nutné rozlišit jednotlivé osoby stejného jména (Alžběta Bavorská = Sisi, pruská královna Alžběta = Elisa, atd.). Ojediněle byla jako Sisi označována i lidmi z úzkého okruhu císařského dvora, například v deníku či dopisech hraběte Crenevilla, ale zde se jedná o čistě soukromý a tehdejší veřejnosti nepřístupný pramen, oficiálně hrabě pochopitelně císařovnu oslovoval "Vaše Veličenstvo". Ani hraběnka Marie Festeticsová, člověk z Alžbětina nejbližšího okolí a oddaná služebnice, si ve svých denících nikdy nedovolila nazývat svou velitelku nikterak důvěrně, vždy o ní píše jen jako o císařovně či o Jejím Veličenstvu. Nevím, zda by užití přezdívky prostým lidem nebylo posuzováno dokonce jako urážka majestátu. S uvedením přezdívky Sisi jsem se já osobně v dobovém tisku poprvé setkala teprve po císařovnině smrti.

Neobjektivní přeceňování historického významu císařovny Alžběty
Co si budeme povídat, Alžběta patří k historickým postavám svým významem spíše okrajovým, ačkoli díky mýtům a legendám vzrostl zájem o její osobu a stala se dosti známou. Z pohledu "velkých dějin" je však její úloha malá, a pokud o ní slyšíme v hodinách dějepisu, pak tyto informace patří k zajímavostem, perličkám na okraj, ne k hlavnímu učivu.
Autorka naprosto neúměrně nadhodnocuje Alžbětinu úlohu, jak v rakousko-uherském vyrovnání, tak i obecně. Domnívá se, že pouze zásluhou Sisi se R-U nerozpadlo daleko dříve.
= Je pravda, že Alžběta všemi svými silami podporovala rakousko-uherské vyrovnání, nelze však říci, že by vyrovnání bylo dosaženo pouze díky tomuto jejímu nasazení. Celá situace je mnohem složitější a k realizaci rakousko-uherského vyrovnání přispělo více různých faktorů.
= Celý "Historický přehled" na straně 10 je jedním velkým nesmyslem a o žádný historický přehled se vlastně vůbec nejedná a nazývat jej takto je nikoli odvážné, ale přímo bláznivé.
= O kterých okolních hroutících se monarchiích to autorka mluví? Pohlédněme na mapu Evropy roku 1868, kdy děj začíná. Bavorsko, Sasko a Württembersko jsou království, Bádensko a Hesensko velkovévodství, a ačkoli se zanedlouho stanou součástí německého císařství, jejich vládci zůstanou sedět na svých trůnech. Británie, Belgie, Nizozemsko, Dánsko, Norsko+Švédsko, Portugalsko a Řecko jsou království, Černá Hora, Srbsko a nově také Rumunsko jsou knížectví, Francie je dosud císařstvím a Rusko carskou říší. Z Itálie sice bylo v posledním desetiletí vyhnáno několik vládnoucích rodů, ale nedošlo ke zhroucení monarchie, pouze ke sjednocení pod vládou savojské dynastie. Ve Španělsku probíhají boje o trůn, ale země je stále královstvím, takže - kde autorka vidí ony hroutící se monarchie? Patrně se spletla téměř o půl století.

Překlad
Musím říct, že se mi překlad pokračování zdá být zdařilejší, než tomu bylo u úvodního dílu, kde jsem často narážela na věty s nelogickým slovosledem a z některých vět přímo čišel příliš doslovně přeložený anglický originál. Přesto se však pár překladatelských nedostatků vyskytlo:

Překládat výraz "Hungary" jako "Maďarsko" je v kontextu 2. poloviny 19. století nesmyslné, tento pojem je vhodné užívat až pro stát nově vzniklý po první světové válce. Správně by mělo být užito výrazu "Uhry".
str. 16 Ve vzduchu je cítit jarní bláto, přestože o stránku dál se mluví o dusném večeru pozdního léta.
= Vskutku nechápu, jak se do textu adjektivum jarní vůbec dostalo, když v anglickém znění nic takového není (v originále str. 8 - overgrown grass and straw and mud).
str. 17 Jméno jednoho z oblíbených Alžbětiných psů (Shadow) je překládáno jako Stín.
= Z anglického originálu člověk pochopitelně nepozná, zda byl pes původně anglicky Shadow, neměcky Schatten nebo třeba maďarsky árnyék, ale domnívám se, že překladatel by měl mít základní přehled o tématu a jméno tohoto císařovnina miláčka najdeme snad v každé její biografii, o internetu nemluvě.
str. 34 Alžběta si nabrala trochu svého oblíbeného dezertu, fialové zmrzliny.
= Císařovnina vášeň pro fialkovou zmrzlinu je velmi známá. V originále sice najdeme a violet ice cream, ale myslím, žečlověk, který se překladatelstvím živí, by neměl překládat doslovně, ale uvažovat o smyslu slova.
str. 37-40 Gisela vyká své matce.
= Chápu, že překladatelka (vzhledem k absenci vykání v angličtině) vycházela z upjatého stylu, jakým autorka zformulovala telegram i dopis, ale děti císařského páru svým rodičům tykaly.

Časové nesrovnalosti
Autorka má neobyčejnou schopnost plést veškeré časy a místa. U každé kapitoly je uvedeno místo a čas, kde se příslušná kapitola odehrává. Bohužel se tyto údaje většinou nezakládají na pravdě, což je u románu z 19. století velmi nešťastné, protože podle dobových novin se dá dosti přesně vystopovat kde se kdo v které době pohyboval.
1. kapitola - palác Gödöllö, Maďarsko, léto 1868
= Nesmysl. Marie Valérie se narodila v Budínském hradě, v polovině dubna 1868 se v poslanecké sněmovně jednalo o zakoupení Gödöllö pro císařskou rodinu a palác musel být přestavěn a upraven. Tyto práce probíhaly v létě, kdy se Sisi zajela podívat do Bavorska. Léto 1868 nikdo z rodiny v Gödöllö netrávil, teprve ve druhé polovině září se císařská rodina sešla v Gödöllö, kde František Josef oslavil i svůj svátek (toť poznámka k autorčinu přesvědčení, že císař se Gödöllö vyhýbal, naopak, rodina tam po korunovaci strávila více času, než se zamlouvalo Vídni).
str. 20 V létě 1868 píše Žofie Charlotta své sestře císařovně přešťastný dopis plný lásky k Ludvíkovi II. a oznamuje své zasnoubení.
= Další nesmysl. Ve skutečnosti bylo zasnoubení oficiálně zveřejněno již v lednu 1867, v březnu se konal zásnubní ples, který však Ludvík brzy opustil. V létě 1868 byl tento vztah již dávno minulostí, koncem června bylo dokonce zveřejněno zasnoubení Žofie Charlotty a jejího pozdějšího chotě Ferdinanda.
str. 21 Bratránek Ludvík II. je uveden jako nejoblíbenější Alžbětin kamarád z dětství (kromě Heleny), dokonce se tehdy do Sisi zamiloval.
= Ludvík nebyl císařovnin bratranec (tím byl jeho otec Maxmilián II. Bavorský) a narodil se v srpnu 1845. Byl tedy o dost mladší, než aby mohl být pro Sisi rovnocenným partnerem v dětských hrách a na zamilování byl rovněž poněkud mladý. Opět je zcela opomenut Alžbětin nejoblíbenější bratr Karel Theodor.
str. 28 Andrássy jede z Vídně, v Budapešti ještě nebyl. Sisi ho přemlouvá, ať zůstane v Gödöllö.
= Nesrovnalost tentokrát spíše místní, než časová. Kudy to ten Gyula jezdí, že se při cestě z Vídně dostane dřív do východněji položeného Gödöllö než do Budapešti? Jezdí vůbec vlakem? Alžběta sice uvažuje, že by nebylo vhodné vrhnout se mu kolem krku, ale jeho přítomnost jí nevadí, ještě říká: "Nech je šeptat. Jen ať klevetí. Chci tě tady."

Nesprávné tituly a oslovení
str. 18 Podobně jako v prvním díle se i v pokračování objevují nesprávná oslovení. Ida Ferenczyová říká své velitelce "císařovno Alžběto".
= Správně jí má říkat "Vaše Veličenstvo".
str. 27 ֍ Andrássy oslovuje Sisi "má královno" a vždy používá tento titul místo císařského.
= To není žádné Andrássyho specifikum, i v maďarských novinách se běžně mluvilo o králi, královně, ba dokonce i velký portrét rozvětvené Habsburské rodiny byl uveden jako vyobrazení královské rodiny, nikoli císařské. Je to důkazem toho, jak samostatní a na zbytku říše nezávislí se Maďaři cítili.
str. 27 Andrássy oslovuje císařovnu před Idou a Marií jako Sisi a jen tak, jako by nic, se ptá: "Jak se má Valérie?"
= Nemyslitelné.
str. 37 V telegramu tituluje Gisela matku "moje ctěná paní, Vaše císařská Výsosti\\\" a vyká jí \\\"dostalo Vaše Veličenstvo dopis?\\\", podepisuje se \\\"s úctou a pokorou Vaše Gisela\\\". Svůj dopis začíná \\\"mé navýsost vážené a obdivuhodné matce, Jejímu požehnanému císařskému Veličenstvu\\\", oslovuje ji \\\"drahá madam\\\", hovoří o své sestře \\\"arcivévodkyni\\\" Valerii a o bratru Rudolfovi, \\\"korunním princi Rakouska-Uherska\\\".
= Není pochyb o tom, že děti 19. století byly ve svých dopisech rodičům velmi uctivé, ale takovéto oslovování a otrocké lpění na titulech v korespondenci Alžbětiných dětí stutečně nenajdeme.

Historické nepřesnosti a chyby
str. 10 ֍ Maďarsko se rozhodne zůstat v království.
= Celá tato věta je zcela nesmyslná. O chybném užití výrazu Maďarsko již byla řeč v poznámkách k překladu. Uhry samy byly královstvím. Autorka má patrně na mysli, že zůstaly součástí monarchie, avšak zcela pomíjí, že se vyrovnáním Uhry staly vnitřně prakticky nezávislými.
str. 11 ֍ Lucheni vidí ženu, která \\\"oplývá nadpozemskou krásou\\\", dokonce je toho názoru, že \\\"vše v jejím vzhledu ji odlišuje od obyčejných lidí\\\".
= Císařovnin vrah si nic takového nemyslel, do protokolu při výslechu doslova uvedl: \\\"Nebyla zrovna moc hezká. Už dost stará. Ten, kdo říká něco jiného, nemá o tom ani potuchy. Nebo lže.\\\" K nalezení této informace by autorka ani nemusela chodit do pramenů či do německojazyčného Atentátu od Matrayové a Krügera, je totiž uvedena i v knize Aféry princezen od Lindy Rodriguez McRobbie (v českém překladu na straně 217), která anglicky vyšla roku 2013.
Obě uvedené citace ukazují, jak hluboko autorka zabředla do \\\"mýtu Sisi\\\", který se kolem Alžbětiny postavy vytvořil. K jeho vzniku však velkou měrou přispěly až romantické filmy z 50. let 20. století, předtím měl tento mýtus poněkud jiné konotace, byl to běžný \\\"mýtus panovnice\\\", který se přirozeně vytváří kolem většiny mocnářů. Ve skutečnosti Alžběta v šedesáti již pozbyla většinu své někdejší krásy, byla vyhublá na kost a tvář měla plnou vrásek. Před lidmi se skrývala a na svých cestách se snažila působit nenápadně, aby si jí nikdo nevšímal. Tuto snahu však sama sobě ztěžovala svou výstředností.
str. 16 ֍ Autorka je patrně přesvědčena, že ve Vídni by se Alžběta musela každý večer účastnit společenských povinností.
= Tato představa je mylná, dokonce ani rodinný diner se nekonal každý den. I přes značný počet reprezentačních akcí se rozhodně nedá říci, že by císařovna musela každý večer chodit do společnosti (oproti tomu A. P. zcela opomíjí denní akce, jako jsou návštěvy výstav, nemocnic, továren, škol a podobných zařízení). Má snad autorka představu, že se ve Vídni denně konaly plesy? Habsburkové 19. století vedli poměrně poklidný, téměř měšťanský způsob života, a ačkoli v dopisech a denících císařské rodiny najdeme velmi často zmínky o návštěvě divadla, ani toto kulturní vyžití nemuselo být vždy chápáno jako veřejné vystupování. V císařské lóži totiž mohli sedět zcela nepozorovaně.
str. 18 ֍ Ida Ferenczyová je dvorní dáma.
= Nikoli, Ida dvorní dámou nikdy nebyla, pro svůj příliš nízký původ byla jmenována pouze předčitatelkou a Alžbětě toto nižší postavení její důvěrnice velmi vyhovovalo, protože se díky němu vymykala z okruhu dvorních dam a držela si od nich odstup.
str. 18 ֍ Arcivévodkyně Žofie měla v lásce malé psy.
= Tato chyba se objevuje i v prvním díle, autorka si popletla Žofii a její sestru Ludoviku, která ve skutečnosti velmi lnula k malým psíkům.
str. 18 ֍ Alžběta loví v okolí Gödöllö sama s Esterházym, ten se navíc, jako by nic, pozve k císařovně na večeři. Totéž udělá i Andrássy.
= Pokud si A. P. takto představuje uvolněnou atmosféru v Gödöllö, je opět vedle. I přes volnější režim si žádný šlechtic nemůže vyjet s císařovnou sám (něco jiného je, když císařovna loví s celou loveckou společností a smečkou psů), ani jí prostě oznámit, že se večer zastaví.
str. 18 ֍ František Josef jezdí do Gödöllö zřídkakdy.
= Naopak, i císař si jezdil do Gödöllö rád odpočinout, pokud mu to vladařské povinnosti dovolovaly. V letech po korunovaci tam pobýval i s chotí a všemi dětmi.
str. 19 ֍ Nené se po smrti manžela vrátila zpátky do Possenhofenu.
= Ačkoli Helena (stejně jako ostatní sourozenci) u rodičů čas od času pobývala, nikdy se k nim nevrátila natrvalo. Ani by to nebylo možné, stala se regentkou za svého nezletilého syna a musela se starat o bohaté a prosperující panství Thurn-Taxisů.
str. 20 ֍ Jsme stále v létě roku 1868. Spolu s psaním od Heleny přichází Sisi i dopis od Žofie Charlotty. Oznamuje s velkým nadšením starší sestře, že se bude vdávat za Ludvíka II. Bavorského a píše, že byla ještě \\\"příliš mladá\\\", když se Sisi zamilovala do svého císaře.
= Výraz \\\"příliš mladá\\\" nepůsobí nejlépe, když pomyslíme, že jí bylo 6 a půl roku, když se František Josef a Alžběta zasnoubili.
str. 20 ֍ Dopis od Žofie Charlotty.
= Doporučuji srovnat se skutečnými dopisy vévodské rodiny. Toto smyšlené psaní se skutečným dopisům vůbec nepodobá, je to naprosto nekritická oslava Ludvíka II.
str. 21 ֍ Žofie Charlotta v dopise velmi vyzdvihuje a obdivuje Ludvíkovy stavby, vyzdvihuje jeho vkus a eleganci.
= Ve skutečnosti byla i vévodská rodina zděšena monstrózními stavebními plány mladého krále, které pro svou finanční náročnost ruinovaly království.
str. 22 ֍ Sisi projevuje silnou nechuť k čemukoli, co pochází od manžela (s nímž se neviděla celé měsíce) či od Gisely.
= Autorka si patrně plete 60. a 90. léta, kdy se císařský pár někdy skutečně nespatřil po celé měsíce. V době po korunovaci byla situace jiná. Císař byl s manželkou v době narození jejich nejmladší dcery a do Vídně nepřijel ani na oslavy Božího těla (červen). Podzim trávila celá rodina v nově zrenovovaném Gödöllö. Rovněž popis císařových dopisů neodpovídá skutečnosti. Ať již se František Josef v době odloučení od své ženy choval jakkoli, v dopisech své ženě byl vždy laskavý a pokorný, mnohdy až ponížený, nejde jen o suché a racionální popisy hodin u psacího stolu, spíše najdeme vzdychání nad Alžbětinou nepřítomností, vzpomínání na společně strávený čas a děkování za drobné projevy přízně.
str. 23 ֍ Omílání mýtu o dětech, které byly Sisi vytrženy z náruče hned po narození a které nesměla milovat.
= Celá situace byla mnohem složitější a zájemce o hlubší vhled odkazuji na Brigitte Hamannovou, která objasňuje mimo jiné i to, že děti nebyly odtrženy od matky bezprostředně po narození. Rovněž bych nemluvila o \\\"odebrání\\\", spíše o přílišném vměšování arcivévodkyně Žofie do výchovy vnoučat.
str. 24 ֍ Alžběta si bere perlové náušnice.
= Císařovna neměla (podobně jako mnoho žen vysokého postavení té doby) propíchnuté uši. S nadsázkou lze tehdejší přístup k náušnicím přirovnat k dnešnímu náhledu na tetování.
str. 24 ֍ Kadeřnice Fanny je Polka.
= Vskutku nevím, jak na něco takového Pataki přišla.
str. 24 ֍ Marie Festeticsová je již dlouhá léta dvorní dáma.
= Marie působila v Alžbětině družině několik desetiletí, ale přijata do služby byla teprve počátkem 70. let, její přítomnost v roce 1868 je tedy chybná.
str. 24 ֍ V nejužším kruhu rakouské císařovny nebyla jediná Rakušanka.
= Nikoli, autorka si opět plete konec 60. let s dobou pozdější. Vrchní hofmistryní byla ještě stále Paula Königseggová a byť její éra již končila, Sisi si nikdy nedovolila obsadit tento úřad žádnou Maďarkou. Kromě Idy (která nebyla dvorní dáma, ale předčitatelka) a Lily Hunyadyové (která se však provdala za příslušníka rakouské šlechty), nelze o Maďarkách v bezprostředním císařovnině okolí v roce 1868 ještě mluvit, ačkoli Alžběta v době korunovace jmenovala mnoho Maďarek palácovými dámami.
str. 25 ֍ Guvernantkou Marie Valérie je Mary Throckomrtonová.
= Mary Throckmortonová působila v císařovniných službách až od léta 1869. Přesto chválím autorku za uvedení této méně známé postavy, ač je její přítomnost vcelku přirozená, když uvážíme, že autorka přední anglicky psané císařovniny biografie Joan Haslipová čerpala z Maryny pozůstalosti.
str. 26 ֍ Když tchyně dovolila Sisi setkat se s dětmi, šlo jen o krátké návštěvy, při nichž se musel dodržovat přísný protokol.
= Habsburkové byli známí svým měšťanským stylem života. Návštěvy u dětí ztěžovalo spíše to, že pokoje byly blíže apartmá jejich babičky, než vlastních rodičů a přicházelo do nich mnoho návštěv z řad šlechty, takže chybělo potřebné soukromí. To se však týká spíše prvních let manželství, tedy raného dětství prvorozené Žofie a Gisely.
str. 29 ֍ Představa jednotných Uher, které milují svého ministerského předsedu je lichá.
= Pataki se domnívá, že vyrovnáním se z Maďarů stali spokojení a oddaní příslušníci říše? Nikoli, národ nebyl jednotný, tříštil se na mnoho skupin, dokonce i v blízkosti Gödöllö probíhaly koncem 60. let demonstrace. Vyrovnání snad Maďary trochu uklidnilo, ale rozhodně ne zcela. Byly vznášeny další a další požadavky, jejich nespokojenost nebyla utišena až do zániku monarchie.
str. 31-32 ֍ František Josef manželku zanedbává, nesnažil se jí rozumět, vyhledával raději společnost ministrů, matky, milenek a na jejich manželství rezignoval, dal jí vosnost.
= Rozhodně ne. Císař byl sice poněkud přízemní, bez uměleckého vzletu a velmi vytížený svým postavením, ale přesto to byl on, kdo neustále prosil o manželčinu přízeň. Naopak Alžběta prchala ze společné ložnice i jen z pouhé manželovy přítomnosti a to již od přelomu 50. a 60. let. Doba po korunovaci byla (relativně!) renesancí jejich vřelejších vztahů.
str. 21 ֍ Andrássymu je nepříjemné, že Esterházy připomněl Sisi existenci hraběnky Andrássyové.
= Ve skutečnosti udržovala Alžběta s Kateřinou (Katinkou) Andrássyovou běžné vztahy, byla mezi ženami, které Sisi obklopovaly při slavnostním přijetí členů zemského sněmu, které zahajovalo korunovační slavnosti, císařovna navštívila i slavnost v Andrássyho rezidenci a dokonce kolovaly fámy, že se tato žena stane císařovninou vrchní hofmistryní.
str. 35 ֍ V celé knize se často po večerech vysedává u krbu.
= Slyšela autorka někdy o existenci kamen, která jsou navíc daleko praktičtější, oproti kouřícímu a špinavému krbu? To, že v zámcích zůstaly krby zachovány dodnes, neznamená, že se v nich ve 2. polovině 19. století denně topilo.
str. 35 ֍ Ani v soukromém obývacím pokoji, kde pobývala jen Sisi s dětmi, Františkem a jeho matkou, nesměl nikdo promluvit, pokud je císař nevyzval k hovoru.
= Autorka chybně plete etiketu, dodržovanou při slavnostních příležitostech, i do soukromého života, kde se císařská rodina chovala podobně, jako rodiny měšťanské. To, že v rodinném kruhu bývala mrazivá atmosféra, bylo spíše záležitostí neporozumění mezi členy rodiny a odlišností názorů. Zavádějící informace o tom, že nikdo nesměl ani v rodinném kruhu promluvit, pokud nebyl vyzván císařem, se objevuje v knize velice často.
str. 36 ֍ Andrássy a Esterházy se shodnou v nevraživosti vůči Prusku a Bismarckovi.
= Úplně mi vyvstal před očima obraz z Berlínského kongresu (byť je až z roku 1878), kde v popředí stojí právě Andrássy s Bismarckem. Oslabení Rakouska v prusko-rakouské válce usnadnilo Maďarům cestu k vyrovnání a neměli tedy důvod na Prusy nikterak ostře nevražit.
str. 36 ֍ Napoleona III. prý více zajímají honosné paláce a smyslná postava císařovny Evženie než státní záležitosti.
= Císař Francouzů měl ve 2. polovině 60. let jiné starosti než půvaby své choti. Byl již delší čas nedobrého zdraví a jeho vášeň pro Evženii začala chladnout poměrně brzy po svatbě, když zjistil, jak je chladná (vzpomeňme na její slavný výrok \\\"tělesná láska - jaká špína\\\").
str. 36-40 ֍ Alžběta si po Giselině telegramu a dlouhém odkládání přečte dceřin dopis. Dcera matku informuje o nebývalé tvrdosti Rudolfových vychovatelů a líčí ledové koupele, vojenský dril a hrubé zacházení. Alžběta si po přečtení dopisu pomyslí cosi o týrání.
= Telegram ani dopis naprosto neodpovídají tomu, jak vypadala korespondence mezi členy císařské rodiny. Je nemožné, aby se autorka v literatuře nesetkala s žádným z dopisů císařských dětí, a tedy nepochopitelné, proč jej koncipovala právě takto. Pomineme-li, že je zde Alžběta vylíčena jako opravdu chladná a nedbalá matka, která zcela zapomene otevřít dopis od dcery, jde hlavně o nelogičnost celého vývoje postavy. A. P. si sama pod sebou podřízla větev, když prohodila sled událostí a zasadila zásah do Rudolfovy výchovy až do léta 1868. Ve skutečnosti zasáhla již roku 1865 a využila této příležitosti i k tomu, aby prosadila ještě větší volnost pro svou osobu. Její vliv na manžela dále vzrůstal a nakonec si prosadila i narození nejmladší dcery na uherské půdě. Ale autorka náhle Alžbětu sráží zpět, kamsi na úroveň počátku 60. let - má velký odpor k Vídni, bojí se, že je bez vlivu. Dalším nedostatkem je fakt, že na tvrdost Rudolfovy výchovy (která však v té době pro chlapce jeho postavení nebyla neobvyklá, jak na srovnání s dalšími korunními princi té doby dokazuje Martina Winkelhofferová ve své poslední knize) upozorňuje Gisela. Ta ovšem měla v té době již vlastní, ženskou domácnost a nebyla s bratrem v době jeho výcviku, patrně měla velmi matnou představu o tom, jak bratrova výchova skutečně probíhá a na zhoršující se zdravotní a psychický stav korunního prince ve skutečnosti upozornil člověk z Rudolfova bezprostředního okolí, Josef Latour. Že by Pataki nechtěla zatěžovat čtenáře další postavou? Podobné redukování počtu postav je vidět v celé knize a nedostatečně zalidněn byl již první díl, jako by autorka vůbec nebrala v úvahu početnost dvora, příbuzných s dalších lidí, s nimiž císařská rodina přicházela do styku.
str. 40-42 ֍ Alžběta po přečtení dopisu od dcery jde za Andrássym do porostu tmavých dřínů za kaštanovou alejí a dá mu přečíst dopis. Věděla, že ho tam najde, protože v noci se nikdy nescházeli uvnitř, protože v domě plném služebnictva by to bylo příliš riskantní. Andrássy si dopis (který v knize zabere dvě stránky) přečte v záři jedné sirky a řekne jí: \\\"Musíš tam jet.\\\" A Alžběta? Slabomyslně se zeptá: \\\"Ale co budu dělat, až se tam vrátím?\\\" Následují lamentace, že proti manželovi ani tchyni nikdy neuspěla, nemá žádný vliv, bojí se, že jí seberou nejmladší dceru.
= Buď Andrássy ovládá rychločtení, nebo nosí po kapsách sirky délky špejlí. Správně je za c: autorka nedávala pozor při fyzice. Rovněž mi není jasné, co je tak bezpečného na porostu dřínů, kam je kdokoli může vidět jít nebo tam na ně narazit, daleko bezpečnější by přece bylo sejít se u některé důvěrnice z řad dvorních dam. Jinak zde Alžběta plně dostála své pověsti špatné a chladné matky, ne-li blbky, které Andrássy vysvětluje, že ji postrádá vlastní manžel (což je dost v rozporu s předchozím koncipováním postavy Františka Josefa). Až milenec jí musí říct, že má jet něco udělat pro své vlastní dítě, ona se k ničemu nemá, její jednání naprosto neodpovídá Alžbětinu chování a sebevědomí v období roku 1868 a budiž skutečné Sisi řečeno ke cti, že na obranu svého syna v roce 1865 velmi důrazně vystoupila.
str. 43 ֍ Winterhalterův portrét z profilu stojící císařovny s rozpuštěnými vlasy prý pochází z doby, kdy mezi manželi došlo ke sblížení díky společné práci ve prospěch Uher.
= Nikoli, všechny tři obrazy vznikly už několik let předtím (1864-5).
str. 44 ֍ Andrássy přesvědčuje Alžbětu, jak moc ji manžel chce vidět a také \\\"poznat svou nejmladší dcerku\\\".
= Skutečně se autorka domnívá, že Alžběta si v ústraní a v úplné odloučenosti Uher přivedla na svět dítě, které by ani po několika měsících neznal nejen nikdo z rodiny, ale ani její muž? Dopisy, kde sám František Josef popisuje novorozenou arcivévodkyni, jsou dosti známé, a pokud je Pataki nezná, pak by mohla věnovat pozornost alespoň Hamannové, která na straně 181 popisuje střeleckou soutěž na závěr oslav u příležitosti křtu, kdy Andrássy porazil císaře - vskutku nechápu, proč pisatelka nechává takové perličky ležet ladem a skutečné události převrací a komolí, když sama v závěru knihy tvrdí, že skutečnost je tak zajímavá, že by ji spisovatel nevymyslel (což rozhodně nemluví ve prospěch její autorské představivosti).
str. 44 ֍ A nač v tento okamžik myslí císařovna? Ve chvíli, kdy se dozvěděla, že jejímu synovi jde málem o život?
= Myslí na svou lásku k Andrássymu. Jak už bylo řečeno, milenec ji musí přesvědčovat, aby se vrátila k manželovi a aby pomohla synovi, který je v ohrožení. Je to vůbec možné? Jakou slepici to autorka ze své hlavní hrdinky udělala?
str. 46 ֍ Poslední věta první kapitoly zní: \\\"Neměla by jako císařovna dostat vše, co si přeje?\\\"
=Pochybuji, že by si něco takového Alžběta vůbec kdy myslela. Velmi záhy po svatbě začala své postavení vnímat jako svazující a omezující, jako něco, co ji naopak vzdaluje od toho, co si přeje.

Komentáře (0)