Ajen erech: Ahava (עיין ערך: אהבה)

recenze

Možná je lehké pochopit, že v několika narušených myslích se rodí myšlenka o vyhubení celých národů, ale pravděpodobně nikdy do konce nebudeme schopni pochopit fakt, že jeden nezanedbatelný počet lidí takhle připravených a horlivých je připraven k realizaci tohoto zločinného plánu. Stejně tak těžké je zamyšlení, nad tím že by mnozí druzí lidé žili v bezprostřední blízkosti právě již zmíněných takzvaných továren smrti: shromáždili se na obědech, poslali děti do školy, okopávali zahrady, četli knihy, smáli se, slavili náboženské svátky a každý Nový rok, v noci spávali a ráno se probouzeli – a všechno to dokud se tam, jen kousek dál od jejich domů, odehrál nejhanebnější čin v novodobé historii lidstva.

David Grossman je spisovatel s neuvěřitelnou fantazií. Čtenáře vtáhne do labyrintu propleteného několika příběhy: jeden o chlapci, po němž následuje kapitola o Bruni Schultzu, který byl jeden z největších spisovatelů 20. století (zastřelen nacisty 19. listopadu 1942.), který plave s lososama přes pluku světa až do bájného místa začátku nového života a smrti, a to navazuje na hlavní povídku celého románu – o Anschelu Wassermanu a Neigelu, velitele koncentračního tábora. Anschel, Momikův děda, zvláštní druh táborových vězňů – které není možné zabít. Zkoušeli plyn, rány do hlavy ale vše bylo bez úspěchu.
Momik se konečně prostřednictvím dědy bude seznamovat s nacistickými zvěrstvy. Nakonec co se i Neigel přesvědčí o tom, že je nemožné Anschela jen tak zabít, pustí se do rozhovoru s tímto podivným mužem, zjistil, že je to člověk, na jehož příběh si živě vzpomíná. Nacista Anschelovi nabízí, že jej vezme k sobě, aby mu každý večer vyprávěl nové kapitoly tohoto příběhu o, příběhu o dobrodružství dětských srdcí. Anschel svolí k souhlasu, že bude vyprávět příběh a po Neigelovi výměnou za příběh žádá vždy na konci každé kapitoly, aby jej zabil, že on nemůže takto žít.
V krátkém časovém období po roce 1945, nakonec co jsme se vypořádali s katastrofickými výsledky jedné bláznivé ideologie, možná se věřilo, že se to již nikdy víc nebude nikde opakovat. Bohužel, pokaždé když se někde objeví chaos, který válku vždy a všude efektivně doprovází, v lidech se probudí to nejhorší, otevřou se tábory určené na vyhlazování, mučení, znásilňování a zvěrstev všeho druhu, probudí se malí Hitleři, zjevení z těch nejčernějších snů a vše začíná zase od začátku. Grossmanův román vyžaduje trpělivost, pečlivé pomalé čtení jen tak vám trvale utkví v paměti.

Komentáře (0)