Absurdně absurdní politická satira

recenze

Šváb (2020) / Podlavicí
Absurdně absurdní politická satira
Ian McEwan a já, to je vztah na dlouhé povídání. Seč mne neustále ohromuje a zároveň irituje svým atypickým stylem psaní, žádnou jeho novinku bych si nikdy nenechala ujít, včetně kratičké novelky Šváb, jež vyšla nedávno jako „dílo kamenující brexit“ na světovém literárním trhu. Očekávala jsem krátkou satiru, takovou, jakou umí jenom McEwan – nadčasovou, trefnou a sofistikovanou zároveň. Ani v jedné z těchto vlastností jsem se nezmýlila. Šváb je na trhu velmi atypickou knihou vyžadující Vaši absolutní pozornost.

„Když se Jim Sams – chytrý, ale v žádném případě nějak zvlášť důmyslný tvor – jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi nestvůrnou obludu…“ V přímém odkazu na sto let starou povídku britský prozaik Ian McEwan rozehrává příběh na pozadí současných politických událostí, které svou významností a eminentností hnuly celým světem. Jim Sams propaguje radikální a kontroverzní politiku takzvaného „reversalismu“, ekonomického procesu, při němž by se hospodářství celé země obrátilo vzhůru nohama a takzvaně postavilo na hlavu. Zákazníci a spotřebitelé by za služby a zboží neplatili, naopak, dostali by za něj zaplaceno. To by vedlo k téměř absolutní likviditě zboží i služeb, protože v návaznosti na to by bylo trestné si větší hotovost ponechat. Dystopie, říkáte si? Možná do doby, dokud hlavní hrdina tohoto příběhu tento systém ve vzdělané a ekonomicky jedné z nejaktivnějších zemí opravdu neprosadí…

To je samozřejmě pouze lehce dystopická parodie, avšak právě svou absurditou nám ukazuje, jak lehkomyslně dokážeme propadnout silným slovům zdánlivě silných vůdců. Jak lehké je v dnešním světě, navzdory tomu, jak moc propojený a informovaný je, vytvořit obrázek dokonalosti, která strhne davové šílenství a slepé následování. A to už bohužel není žádná parodie – to je holá realita a skutečnost, na kterou se autor snaží poukázat.

Ian McEwan nazývá věci pravými jmény, ale s lehounkými úpravami, které však pozornému čtenáři zajisté vykouzlí úsměv na tváři. Archie Trupper není v tomto případě nikým jiným nežli Donaldem Trumpem, v Jimu Samsovi zase již mnozí prozřetelní jistě poznali kontroverzního radikála Borise Johnsona. Autorova přízviska jsou vtipná, nápaditá a rozmarná, avšak nikoli pejorativní jako to v tomto žánru bývá.

Šváb je kratičkým výletem za vzdálenými sousedy, v jejichž čelních řadách stojí stejně jako u nás rádoby vůdci, u kterých si klademe otázku, proč se jimi tolik lidí nechává vést. Autor není politický komentátor ani novinář, o to méně politik. V této novele nám nepředkládá fakta ověřená zdroji, své infaustní prognózy nebo konečná řešení. Šváb je pouze nástrojem, jak subjektivně, avšak stále se spisovatelským nadhledem, vysvětlit momentální problém své rodné země širokému okolí. Pozorný čtenář vyčte mezi řádky autorovy myšlenky i pocity, které nám formou shluku písmen sděluje. Jsou alarmující? Pesimistické? Nechte se unést řádky.

Brit McEwan je, co se týče svých příběhových linek, precizní a přesný. Dějové souvislosti na sebe tedy navazují, jedna novinka střídá druhou ve sledu událostí, v jakých se skutečně odehrály. Čtivé řádky dodávají Švábovi šmrnc a žoviálnost, s jakou nám autor příběh servíruje, dozajista každému čtenáři zvedne koutky úst. Mohli bychom se tomuto příběhu smát od začátku až do konce, avšak Šváb v nás neprobouzí pouze pocity legrace a veselí, ale zároveň také pocity bezradnosti a zoufalství, která z autorova vyjádření plynou.

Přirovnání švábů k politikům je pak jakousi triumfální tečkou, kterou autor příběh ukončuje, přestože z něj zdaleka nevychází jako vítěz. Dává prostor se nad tímto přirovnáním zamýšlet. Mnoha čtenářům také neunikne podobnost této novely s Kafkovou Proměnou, jež s tímto dílem sdílí nejenom jméno hlavního hrdiny, ale styl i význam v širokém slova smyslu. Absurdita, bezvýchodnost situace i komičnost a tragičnost zároveň. Zda se někde populární britský spisovatel inspiroval? Zajisté. A přesně to ještě podtrhává spisovatelovu unikátní vlastnost - tedy nadčasovost, jakou společně se zesnulým Kafkou sdílí.

Nebudu tvrdit, že se Šváb čte bezmyšlenkovitě nebo s lehkostí u srdce, protože tomu tak rozhodně není. Autorovy texty vyžadují komplexní a absolutní pozornost a soustředěnost. Pokud textu po prvním přečtení plně neporozumíte, přečtěte si jej znovu. A znovu. Mezi řádky se zde totiž skrývají cenné poklady, které jsou pro Velkou Británii stejně důležité jako v momentální situaci pro nás.

Komentáře (0)

kniha Šváb recenze