A sakra! A nebo proč ne?

recenze

Byl jsem, jsem a jistě ještě nějakou dobu budu vášnivým čtenářem všeho co se číst dá. Raději se ani nepokusím vypočítávat co vše jsem už za svůj život přečetl. A fantasy patří k mým velice oblíbeným žánrům. Proto jsem Marvelova Valarda prostě musel mít. A to ne jen proto, že se s Marvelem znám osobně a věděl jsem, že cosi sepisuje, co nazývá toaletní literaturou. Že jde o cosi, co se dá vztáhnout pod žánr fantasy jsem se dozvěděl až chvíli před vydáním. To už jsem opravdu chtěl vědět co to Marvel stvořil. Lidé kteří jej znají vědí, že cokoli od Marvela pochází, nikdy není samo sebou a vždycky v tom bude nějaký háček. A protože fantasy miluju, bál jsem se, jak tomuhle žánru Marvel naložil. Takže než se mi knížka konečně dostala do rukou zažíval jsem silné ambivalentní stavy. Je to fantasy versus stvořil to Marvel. Popravdě bál jsem se trestu za očekávání a tedy, že půjde o parodii parodie na fantasy - což se do určité míry stalo - která mi pouze zvedne levý koutek a já budu mít problém se s Marvelem potkat, protože nebudu vědět jak vybruslit z toho, že jeho dílo považuju za ... doplň dle vlastního uvážení. Naštěstí se mé obavy z trestu za očekávání nenaplnili a můj pesimismus konečně jednou dostal na frak.
Je to druhá prvotina které u mě při čtení vyvolala několik záchvatů smíchu. První byla od páně Zdeňka Jirotky (Saturnina asi všichni znají) a druhá právě Valard a vejce na draka od Jana Marvela Horna.
Původně jsem nechtěl Valarda s ničím dalším srovnávat, ale právě srovnání se Saturninem se přímo nabízí. Alespoň mě při čtení několikrát proběhlo hlavou právě tohle srovnání. Obojí je lehké, čtivé, vtipné - já vím, každému sedí jiný druh humoru - a nápadité. Zaznamenal jsem i srovnávání Marvela s Pratchetem a i když tam možná nějaké paralely budou, naštěstí jde svou vlastní kostrbatou a kamenitou cestou. Pratcheta totiž - až na pár výjimek - nemusím.
Takže jak Marvel a jeho Valard obstál ve srovnání s tím vším co jsem už přečetl? Těžká otázka kterou jsem si naštěstí nepoložil, ale bez ostychu a popravdě mohu Valarda doporučit jako podporu při léčbě depresí, zácpy (včetně dopravní), trudomyslnosti, nudy, syndromu vyhoření a všech dalších neduhů které kazí náladu. Valarda můžete číst kdykoli a kdekoli (pokud se neobáváte pohoršených pohledů a občas i komentářů když vybuchnete v salvách smíchu) a vždycky vám zvedne náladu. Je to dílko - pokud vám sedne jako mě - ke kterému se budete vracet, budete jej s sebou vozit v autě, nosit v tašce nebo uložené v mobilu a začnete jej znovu číst kdykoli dojde na dlouhou chvíli s nebezpečím nudy a opodál vyčkávající trudomyslnosti. Věřím, že František Němec by Valarda přibalil k výbavě pro dobytí Severního pólu vedle kytary a kostýmu tučňáka a udělal by dobře.

Komentáře (0)