A. Mornštajnová rozhodně psát umí, o tom žádná!
recenze
Hana (2017) / parkur
Právě jsem dočetl Hanu, byla to má první kniha od autorky paní M. Kniha je určitě napsaná moc dobře, autorka psát umí. Četlo se to hezky, ale sám nevím jaké mám z knihy pocity. R. Vrba a "Utekl jsem z Osvětimi" mne asi "rozbil"
více, možná proto, že to bylo psáno z vlastních zážitků, autenticky. Protože jsem chlap, jako první věc, jsem začal počítat data let a příběhů uváděných v knize a pátrat zda A. M. píše příběhy vlastní rodiny. Tak jsem se dozvěděl,že ač autorka čerpá i z dobových událostí (tyfus ve Valmezu) a také z některých událostí v rodině, je příběh smyšlený. Vlastně to je fajn a je skvělé, že český autor dokáže vymyslet hezký příběh. Přesto usnu klidně, nebudu mít noční mory, a neměl jsem slzy na krajíčku (u Muže jménem Uve, mnohokrát jo a to nebyla kniha o utrpení :-D). Uznávám, že pohled na životy a rozhodování lidí v tak težké době jakou byl nástup fašismu a odporný holocaust muselo být těžké, takže vlastně nikoho nelze v knize za nic odsuzovat a nenávidět, každé rozhodnutí je v dané chvíli správné i špatné, jen my čtenáři ho vidíme z odstupem událostí a občas si můžeme připadat jako děti u filmu, když křičí nechoď tam je tam vlk a sežere tě. Každopádně autorka psát umí a Hana je fakt dobrá kniha!! Než se ale pustím do další Mornštajnové chvilku počkám a uvidím zda mne osud neposune někam úplně jinde, jako Hanu a její rodinu. No, musím přiznat, že někdy nám život dělá ještě horší psí kusy a překvapení, než se často dějí v knize. dávám hvězdy čtyři, ať nejdu s fanatizovaným davem a až bude Hana jako povinná četba předkládána pubertálním začínajícím neonacistům, přidám ještě další hvězdu.