100 dní štěstí, 100 dní naděje

recenze

Lucio Battistini žije s manželkou a dětmi ve slunné Itálii. Pracuje jako trenér ve fitcentru a zároveň trénuje studentské mužstvo vodních pólistů. Životem proplouvá vcelku bezstarostně, obklopen milující rodinou a přáteli, až do dne, kdy se d100ozví šokující zprávu o svém zdravotním stavu.
Děsivá prognóza zní: maximálně sto dní života, bohužel se víc nedá dělat. Co asi člověka v takové chvíli napadne? Doktoři doporučují dát si do pořádku všechny své osobní věci, vyřídit papírování, věnovat se svým blízkým. Ale jde to vůbec?

Lucio se rozhodne, že si zbývající čas užije s rodinou a přáteli, pokusí se usmířit s manželkou, kterou jen nedávno před tím podvedl. Ona ho za to vyhodila z domu a nevypadá to, že by se dala obměkčit zbraní nejtěžšího kalibru jakou rakovina bezesporu je.
100 dní.. Jak rychle budou Luciovi utíkat? Podaří se mu dát dohromady, co zpackal?

100 dní štěstí je lehce cynickým, ale přesto úsměvným příběhem o lásce k životu, o osudových rozhodnutích, který čtenáře přinutí k zamyšlení. Knížka je napsána velmi čtivě, z pohledu hlavního hrdiny, jehož pocity, nálady, frustrace máme přímo z první ruky. Bojíte se přemíry sladkobolné sentimentality? Není třeba. Lucio je chlap, kterému nadhled není cizí a tak při čtení střídáte slzy a smích.

P. S. Když jsem knihu poprvé zahlédla v knihkupectví aniž bych četla anotaci, myslela jsem, že se jedná o literárně zpracované autorovy zážitky z pobytu na italském venkově, tak na mě zapůsobila nádherná obálka. :-)

Komentáře (0)