Zubatá přehled
Marek Epstein
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549466/bmid_zubata.jpg
5
9
9
Hluboko v lese, kde si jezevci staví nory a lišky se tiše plíží vysokou trávou, bydlí jezevec jménem Jezi. Žije obyčejný jezevčí život – honí králíky, staví podzemní chodby a sní o ztracené lásce. Jenže jednoho dne se vše změní a Jezi se ztratí mezi světem živých a zemřelých. Adié, blechy, teď právě začíná dobrodružná cesta, na které potkáme bodlinaté ježky, drzé králíky i tajemného sýčka. Jezi se musí postavit mnoha nástrahám a společně s novými přáteli zjistit, co je v?životě (a po něm!) skutečně důležité. Zubatá je hravý, napínavý příběh plný humoru i poučení o životě, smrti a přátelství, který potěší malé i velké čtenáře. Připravte se na cestu, kde se smích střídá s napětím a kde každý krok může odhalit další tajemství.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zubatá. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Krásně napsané, vtipné a nejen pro děti.
Všichni máme celý život na to, věřit něčemu, aby se něco stalo. Takže koukejte s tím něco dělat.
Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky a radím Vám, vezměte ji do ruky i vy!
(SPOILER) Páni, tohle bylo překvapení. Příběh, kterému jsem moc nedávala a to byla chyba. Dotýká se tématiky smrti přitom takovým lehkým až komickým způsobem, že mě totálně strhl. Několikrát mě donutil se při některých pasážích hodně zamyslet. Smrt a pohled na ni ze strany zvířat, myšlenka, jak to je, když smrt není přirozená, proč a co to může znamenat, když duše uvízne mezi světy. Jak je důležité být laskavý, o hledání pravdy na konci všeho .... A snad nejvíc mě dojalo zakončení příběhu, který neposouvá žádné pravdy, zajeté domněnky či názory většiny ale nenásilnou formou nám sděluje, že je v tom našem životě důležité pouze něčemu věřit. A je jedno, čemu... Pokud máte chuť, věřte na bodlinu v kožichu...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zubatá v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 11x |
| v Doporučených | 2x |
| v Mé knihovně | 1x |
| v Chystám se číst | 8x |
| v Chci si koupit | 1x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
„Chápe tu někdo, proč lidi umírají a zvířata chcípají?“
Marka Epsteina znám jako výborného scénáristu (Šarlatán, Václav, Anděl Páně 2, Šťastný smolař) i jako šikovného autora knih pro dospělé (Dravec). Proto jsem byla zvědavá na jeho zbrusu novou dětskou knihu s názvem Zubatá. Na zadní straně obálky navíc stojí doporučení 6+; jak dětem, a těm nejmenším, vysvětlit tohle téma?
A musím přiznat, že tahle kniha mě opravdu překvapila. Určitě bych ji nenabízela prvňáčkům, obecně dětem minimálně do osmi let. Sami si to nepřečtou a ani předčítání rodičů v tomto případě asi nebude to pravé ořechové – třeba jen prolog (zopakovaný na poslední straně obálky) mi pro šestileťáka rozhodně nepřipadá vhodný. Tím se ale dostávám k otázce: komu bych tuhle knihu nabídla? Komu bych ji předčítala? A sama si odpovídám: nevím, takže si ji asi „vyzkoušíme“ v našem čtenářském kroužku.
Pro mě jako dospěláka to byla docela těžká kniha. V první řadě je opravdu fyzikálně těžká – ač brožovaná, je tištěná na křídovém papíře, kromě textu je doplněna desítkami velmi originálních ilustrací, celkem 170 stran. Po první zhruba dvacítce stran jsem ji odložila, protože mi připadala taková nijaká, rozplizlá. Několik měsíců ležela na nočním stolku zcela nepovšimnutá, dokonce i faktografické knihy dostávaly přednost.
Až dnes jsem se k ní vrátila s tím, že jí ještě dám šanci. Nejenže jsem ji dočetla na první dobrou, ale na několika místech mě doslova vzal za srdce popis situace, většinou ale spíše popis pocitů a sounáležitosti téhle zvláštní zvířecí partičky. Důkladně jsem si prohlédla ilustrace a s úžasem jsem zjistila, že autorkou je Galina Miklínová. Poté jsem vzala Zubatou na milost, velmi ráda a ochotně. (I když slovo karbuje se (voda) mě fakt zarazilo.) Ovšem na jedné věci stále trvám: pro maloše tohle není. Ale je neuvěřitelná, velmi originální a lidská; vyzkoušejte sami. Jak by zakončil škarohlíd sýček: „Konec, šlus, tečka.“