Zrcadlo vzdálených časů přehled

Kniha B. Tuchmanové (1912–1989), držitelky dvou Pulitzerových cen, překvapuje čtivostí a silou obraznosti, s jakou jsme vtahováni do dějů odehrávajících se na konci středověku ve Francii, Anglii, Itálii, Flandrech, v Německu i na Balkáně. Tuchmanová nám s fantastickým smyslem pro historický detail představuje hýřivé panoptikum „divadla světa“ 2. poloviny 14. století se vší jeho barvitostí, excesy, krutostí, vražděním, mory, drancováním a útlakem prostého lidu, ale i hýřením, zjemnělostí, nespoutanými radovánkami, kurtoazní láskou, pověrami, duchovními proudy, falešnými ideály a složitým předivem mocenské politiky, kde se osudové okamžiky skrývají za pozlátkem zdánlivé bezvýznamnosti. Podle časopisu Observer je její text živým pohledem moderního historika na dobu Chaucera, Petrarky a Boccaccia, stoleté války a černé smrti, na dobu plnou výstřelků i bizarních předsudků, náboženských poutí a moru, revolučních změn v technologiích i bouřlivých vzpour proti daním. Tato historická kniha, do hloubky analyzující přelomové údobí evropských dějin – temná léta po černé smrti –, se čte jako strhující a mnohdy velice zábavný a poučný příběh. Pro zpestření děje a navození dobové atmosféry Tuchmanová s oblibou nechává hovořit dávné kronikáře, což je pro jejich jadrný jazyk a barvitá líčení ten nejskvělejší způsob, jak čtenáři přiblížit dobu i myšlení lidí nám dnes už tak vzdálených. Tento text, ač jde o nesmírně fundovanou historickou studii, připomíná spíše životopisný román, neboť zachycuje jeden konkrétní lidský osud – životní příběh mocného pána a rytíře, francouzského velmože Enguerranda VII. de Coucy.... celý text