Zranění způsobená zneužíváním přehled
Amedeo Cencini , Luigi Ugolini
Kniha je o otázce zneužívání. Odpovídá například na to, kdy dochází k sexuálnímu zneužívání, přibližuje jeho charakteristiky a zejména následky pro oběť. Nechybí ani kapitola o prevenci, pastoračních přístupech k zneužívání a právní ochraně obětí.
Literatura světová Náboženství Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2021 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Le Ferite degli Abusi: Sussidio per i Formatori, gli Educatori e gli Operatori, 2020
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zranění způsobená zneužíváním. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zranění způsobená zneužíváním v seznamech
v Přečtených | 1x |
„Při pohledu do minulosti není žádné úsilí ve snaze prosit o odpuštění nebo napravit spáchané škody dostatečné. A při pohledu do budoucnosti nebude nikdy málo toho, co lze podniknout pro vytvoření prostředí, ve kterém je možné nejen se opakování těchto situací vyvarovat, ale také znemožnit, aby se takové skutky kryly a přetrvávaly. Bolest obětí a jejich rodin je také naší bolestí, a proto je třeba, abychom znovu zdůraznili své odhodlání zabezpečit ochranu mladistvých i dospělých osob v situaci ohrožení.“
(papež František)
Jsem rád za to, že tahle kniha byla v církvi napsána, že zde vyšla úsilím České biskupské konference a že se takto obrací na všechny formátory, vychovatele a pastorační pracovníky. Já sám se k ní dostal přes jednoho z našich pánů biskupů.
Je to kniha, která zdůrazňuje přesně to, co má, je to moderně a otevřeně pojatá příručka, která by myslím mohla být souhlasně přijata i v liberální a sekulární společnosti. Církev se zde za nic neschovává, neuhýbá, neukazuje prstem jinam. Klade důraz na nutnost prevence i na to, že oběť má být vždy středem pozornosti a její utrpení nemá být žádným způsobem zlehčováno nějakými dalšími okolnostmi. Také, že zneužívání je subjektivní a že nemusí být nutně fyzické nebo brutálně fyzické (takže už žádné „vždyť se zas tolik nestalo“).
Zároveň je mi jasné, že vztah církve (jak jejich představitelů, tak „řadových“ věřících) se nebude odvíjet od jediné publikace, která navíc v církvi nijak zvlášť nerezonuje (zde na DK jsem si ji musel vložit, tolik asi k jejímu rozšíření mezi veřejností). Zde je zásadní, aby církev opravdu boj proti zneužívání vzala za svůj primární úkol, aby nehledala omluvy a výmluvy. Také aby se necítila ukřivděně ani tehdy, když je kritika náhodou přehnaná. Aby se nedbalo víc na pověst církve než na křehké city obětí.
Pouze modlitbou se věci nezlepší: správně se zde píše, že je nutné u adeptů kněžství sledovat indikace a třeba i zostřit výběr (jo, vím, že je kněží zoufale málo, ale to neznamená, že můžeme do sutany převléct někoho, kdo vykazuje znaky problematické osobnosti a prostě doufat, že se pak třeba nějak srovná – a platí to nejen pro riziko zneužívání), dbát na trvalou formaci kněží a nabízet jim podporu duchovního růstu (zneužívání často nějak souvisí s vyhořením a ztrátou smyslu života duchovních, kteří se cítí zanecháni napospas ve svých úkolech). A také obecně pěstovat zdravé vztahy v církevních komunitách – těžko může něčemu pomoct klerikalistické vyzdvižení kněze na „lokálního pánaboha“, který by přece nikdy…
„Nový přístup, revize a prověření zla a utrpení plynoucího ze zneužívání moci, svědomí a sexuálního zneužívání, spáchaného též osobami z řad církve, je nutností a úkolem, kterému je třeba se okamžitě věnovat ve všech prostředích a na všech úrovních církve.“
(papež František)