Zotročený duch přehled

Jednou z nejdůležitějších a nejlepších knih polského básníka, prozaika a esejisty CZESŁAWA MIŁOSZE (1911–2004), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1980), je ZOTROČENÝ DUCH (1953), kterou jsem poprvé četl před více než třiceti lety a teď jsem se k ní vrátil. Ústředním tématem esejí je svoboda lidského ducha v zemích střední Evropy a analýza kolaborace čelných polských intelektuálů s komunistickým režimem, kterou autor účinně předvedl na příkladu čtyř spisovatelů, Jerzyho Andrzejewského, Tadeusze Borowského, Jerzyho Putramenta a K. I. Galczyńského. Tito spisovatelé se tu lehčeji, tu obtížněji, z různých důvodů a s různými následky přizpůsobili poměrům a tvořili tak, jak to doba a socialistický realismus po válce vyžadovaly… Zároveň zde Miłosz vyložil důvody, které ho vedly k emigraci (po válce působil jako kulturní atašé ve Washingtonu a pak v Paříži, kde v roce 1951 zůstal v emigraci; v roce 1960 odešel do USA), a analyzoval tehdejší politickou i kulturní situaci východní Evropy. I po více než sedmdesáti letech od jejího vzniku patří Zotročený duch k nejdůležitějším úvahám o vlivu totalitarismu na myšlení středoevropských intelektuálů. Až mě udivilo, jak je ta kniha i přes své konkrétní zaměření zároveň nadčasová…
***
„Literatura socialistického realismu je velmi užitečná – ale, bohužel, užitečná jen Straně. Má popisovat skutečnost ne tak, jak ji člověk vidí (to byl znak starého realismu, zvaného ,kritický‘), ale tak, jak ji chápe.“
***
„Občané Východu impéria po ničem tolik netouží jako po osvobození od teroru, který vykonává jejich vlastní duch.“
***
„Strach je koneckonců odedávna známým cementem společenství.“
***
Přeložili Andrej Stankovič a Jindřich Belling, vydal Torst, 1992 (od té doby u nás kniha znovu bohužel nevyšla).