Žil jsem mezi Indiány přehled
Čtyřiadvacetiletý Francouz André Cognat (nar. 1938 v Pierre-Bénite), bohatý a úspěšný mladý muž se cítí unaven dosavadním způsobem své existence, přetechnizovanou civilizací, dobou, v níž žije. Rozhodne se vrátit k primitivnímu způsobu života. Odejde za indiánskými kmeny Francouzské Guayany, o nichž je dosud známo jen velice málo. Čekáte laciné příběhy zhýčkaného Evropana, který přišel okouzlit původní obyvatele na řekách Maroni, Ojapok, Jari či Itany? Nic takového v knížce není. Dobrodružství, za nímž André Cognat šel, dostalo zcela jinou tvář. Mladý Francouz nepřišel jako dobyvatel, ale jako přítel a domorodci si ho oblíbili. Žil jejich životem, naučil se jejich řeči, stal se jedním z nich. Indiáni ho přijali do rodiny. O tom André Cognat zasvěceně píše. O zvycích jednotlivých kmenů, o rituálech, jimž se sám podroboval. Byly to dva roky plné překvapujících dobrodružství. . .... celý text
Originální název: J´ai choisi d´être Indien, 1967
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Žil jsem mezi Indiány. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 3 komentářůSouvisející novinky - Žil jsem mezi Indiány (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Žil jsem mezi Indiány v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Přečtených | 9x |
| v Mé knihovně | 7x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 2x |

56 %
88 %
79 %
Žil jsem mezi Indiány
Knihu mi vlastně připomněl kham v diskuzi o knihách s indiánskou tématikou svou zmínkou o Levi-Straussovi. Jak se řekne Indián, myslím, že si většina (vlivem mayovek) vybaví severoamerické prérijní Indiány a na jejich jihoamerické soukmenovce trochu zapomínáme. Takže - četl jsem ji před více jak 40 lety a kdybych tvrdil, že si ji nějak extra pamatuji, tak bych bohapustě lhal. Přesto ale ve mně zanechala dojem celkem libý. Na rozdíl od kolegy eraserheada jsem ji totiž nečetl jako etnografickou publikaci, nečekal jsem od ní získání poznatků. Bral jsem ji jako autobiografii, jako knihu vzpomínek, jako popis běhu života v pralese. Bylo mi zřejmé, že autor nemá žádné umělecké ambice, že jen vypráví. A protože jsem v té době už věděl, že život je zpravidla dost stereotypní a nudný (pokud si jej nějakými excesy neoživíme), nemohla mne ta kniha nijak zklamat. Je otázkou, jestli by se mi líbila dnes, nehodlám to ale zkoušet a ponechám si ten příjemný pocit, který jsem z ní tenkrát měl.