Zakladatelé Západu a poslední člověk přehled
Pojednání o historických a sociokulturních příčinách vzestupu západní civilizace i možnostech jejího pádu. Autor ve svých esejích o dějinách západoevropské civilizace se zabývá vzestupem, současností i možnou budoucností této civilizace. Předkládá čtenářům teorie různých filozofů, politologů, historiků, kulturních teoretiků a badatelů, kteří se zabývají výše uvedeným tématem. Úvod knihy představuje dvě základní koncepce popisující stav a budoucnost současné globální civilizace - dílo Francise Fukuyamy a Samuela Huntingtona. Následující kapitoly přibližují klíčové momenty evropských dějin, které přispěly ke zrodu moderního Západu. Závěr knihy je věnován zamyšlení nad přítomností a budoucím vývojem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zakladatelé Západu a poslední člověk. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 2 komentářůSouvisející novinky - Zakladatelé Západu a poslední člověk (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zakladatelé Západu a poslední člověk v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Přečtených | 14x |
| v Doporučených | 1x |
| v Mé knihovně | 3x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 5x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
kultura kulturní antropologie úvahy a zamyšlení západní civilizace dějiny civilizace transformace společnosti filozofie dějin sociální antropologieIvo T. Budil také napsal(a)
| 1998 | Mýtus, jazyk a kulturní antropologie |
| 2013 | Úsvit rasismu |
| 2001 | Za obzor Západu |
| 2010 | Druhá světová válka. Případ Tachovsko |
| 2009 | Jitro Árijců |

74 %
80 %

Autor toho velmi málo tvrdí sám, většinou jen prezentuje a cituje autory, se kterým (asi) souhlasí, výjimečně i ty, se kterými nesouhlasí. Kniha prezentuje hlavně pravicové názory, někdy nemá daleko k extremismu. V popisu vzestupu Evropy není nic neočekávaného (technická, individualistická společnost...). Možnosti budoucnosti jsou zmíněny jen velmi okrajově. Autor naprosto nechápe levicové pojetí, na jednom místě se píše, co údajně tvrdil Marx: „Pán si dokáže podrobit otroka nikoliv na základě asymetrického vztahu k výrobním prostředkům, jak se domníval Karel Marx, ale díky svým psychickým a fyzickým dispozicím.“ – toto je totální nepochopení Marxe, který rozlišoval mezi dělníkem a otrokem – ti jsou podle Marxe v jiných vývojových etapách společnosti, a ačkoliv Marx psal, že postavení dělníka je často blízké postavení otroka, nikdy tyto výrazy nezaměňoval. Navíc i otrok může upadnout do otroctví na základě kapitálové převahy. Pokud zůstaneme u otroctví, je vtipné že „otrok si cení života více než lidské důstojnosti, a proto se podřídil pánovi a dobrovolně uznal, že je mu nadřazen“ – To jako někdo může myslet vážně? Co na knize naopak může být zajímavé je kritika Evropy, která prosazuje „multikulturalismus uvnitř a univerzalitu lidských práv venku“. Zajímavé je také zdůvodnění, proč není kapitalismus a individualismus „konec dějin“: „ukázalo se, že potenciál přírodních věd zdaleka není a vyčerpán a že biotechnologie jsou schopny modifikovat lidskou přirozenost. Nelze nyní odhadnout, jakým způsobem se zmíněné procesy odrazí ve vývoji politického systému.“ – To je rozhodně zajímavá myšlenka, ale chtělo by to věnovat více prostoru i tomu, že kapitalismus a individualismus neodpovídá lidské povaze tak, jak si jeho zastánci myslí, a i jenom to je dostateční důvod toho, že kapitalismus „koncem dějin“ není.