Tisíc synů přehled

15.11.2024

„Pěšáci Prvotního ničitele jsou již v pohybu a připravují pasti pýchy, ješitnosti a zášti, aby uvěznili ega figurek potřebných ke svržení krále.“

Do tohoto dílu jsem měl v rámci knih a příběhů série „Horus Heresy“ jasného favorita: Legii od Dana Abnetta, všemocnou a tajemnou Hydru Legie Alfa. Nyní však přichází Magnus Rudý, Karmínový král a jeho Tisíc synů, s osudem nešťastnějším než hrdinové řeckých tragédií, aby rozehrál partii, kterou nemůže vyhrát. Na příběh legie Tisíc synů jsem se těšil od okamžiku, kdy se kniha objevila v edičním plánu vydavatele. A je to přesně tak parádní, jak jsem očekával. Měl jsem vysoká očekávání a ta byla bezezbytku splněna. Děj se soustředí na Magnuse a několik z jeho vybraných synů, zejména Ahrimana, prvního kapitána a vrchního knihovníka. V příběhu vystupuje i několik lidí, z kádru pamětníků, historiků, přidružených k flotile – jejich linky jsou však spíš nezajímavé a podružné. Nicméně nepřekáží ani neruší. Naopak zcela zásadní roli má další z legií Astartes, Hvězdní vlci – ve světě Wh40k přirozený nemesis Tisíce synů. Pokud prahnete po detailech světa Warhammeru, tady se jich dozvíte opravdu mnoho, kniha je předěl v sérii – plná imperiální historie, plná detailů fungování warpu, chaosu, magie, světa, démonů, temných bohů a nečistých dohod, hříchů minulosti. Počátek a původ Tisíce synů a stejně tak jejich nátura jsou ukryty v temnotě minulosti a jejich rozkrývání tvoří podstatnou a nejzajímavější část knihy. A že je to na poměry Warhammeru tentokrát pořádná bichle. Je na co se těšit. Osud legie a jejího primarchy je téměř klasická tragédie, epická, smutná, neodvratná, deprimující, plná pýchy a přílišné sebedůvěry, plná slepoty k vlastním chybám a tajeným a skrytým hříchům, plná dobrých úmyslů zakončených pádem do pekla a trestem na konci. Příběh Magnuse mi chtě nechtě připomněl starořeckého Ikara. Stejně nadějný, stejně epický a stejně tragický.

Pro fanoušky Warhammeru naprostá povinnost.

„Jsem synem Bouře a oceán duší znám jako moře kolem Asaheimu. Když na obloze září Vlčí oko, kovárna světa se otáčí a proutkaři hledají tichá místa, místa, která jsou klidná i uprostřed všeho zmatku. Hledal jsem klid, a tak jsem tě našel.“