Vrátit se přehled
Je první den roku 1968. Pardubice se probouzejí po novoročních oslavách a Kateřina slaví osmnácté narozeniny. Pavel míří vlakem z Prahy do Pardubic, kde studuje na vysoké škole. Jednoho mrazivého lednového dne se seznámí. Svou první velkou lásku prožívají v nadšené atmosféře období pražského jara, v době reforem a rodící se občanské společnosti. Oba jsou vtaženi přímo do víru dění: Kateřina skrze práci svého otce, který je funkcionářem okresního národního výboru, Pavel zase psaním do obnoveného studentského časopisu. Po krátkém svobodném období však přichází vztek a zklamání ze srpnové okupace. Politické události dalšího roku nakonec nenávratně ovlivní i vztah Kateřiny a Pavla. Oba pak po dlouhá léta vzpomínají na konec šedesátých let a kladou si otázku: udělali by některá rozhodnutí jinak, kdyby se mohli vrátit a prožít vše znovu?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vrátit se. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 8 komentářůSouvisející novinky - Vrátit se (1)
Královna, Dům na konci ulice a další knižní novinky (24. týden)
09.06.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vrátit se v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Přečtených | 27x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 2x |
| v Mé knihovně | 3x |
| v Chystám se číst | 34x |
| v Chci si koupit | 6x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Veronika Skalecká také napsal(a)
| 2025 | Studánka |
| 2024 | Vrátit se |
| 2017 | Pardubice v období normalizace |
| 2025 | Procházky Pardubicemi |
| 2026 | Skřivánek |

69 %
85 %
52 %

Vrátit se
Od nudného začátku až po slzy dojetí. Zpočátku jsem si povzdechla nad výběrem knihy a do prvních stránek se mi moc nechtělo, zvlášť když se střídají kapitoly z pohledu Pavla a Kateřiny, to nemám moc ráda. Jak se začala rodit vzájemná přitažlivost a láska, rostla i zvědavost, byť je osud hlavních postav od začátku předvídatelný. Přesto mě závěr trochu překvapil, poslední kapitoly jsem četla na jeden nádech a na závěr tekly slzy dojetí. Takové knihy mi vždycky dají mnohem víc, co se historie naší země týká, než mi kdy dala škola. Vůbec bych se nebála ji zařadit na seznam povinné četby.