Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku přehled
Vladimír Beneš , Martin Moravec
Upřímná zpověď našeho nejznámějšího neurochirurga. O životě, smrti, naději i zázracích moderní medicíny. Co vše víme o mozku? A co o něm naopak nikdy vědět nebudeme? Proč mozek jako jediný orgán nebolí? Dokážeme předejít těžkým nemocem, jako jsou parkinson, alzheimer, mrtvice či mozkové nádory? Má se těžce nemocným lidem podávat tvrdá pravda, nebo milosrdná lež? A měl by člověk dostat možnost sám se rozhodnout, že už nechce žít? Knižní rozhovor s lékařem, který provedl již přes osm tisíc operací a ve svém oboru patří k nejlepším na světě. V názorech je přímý a někdy i provokativní. Zároveň se nebojí přiznat, že chirurg má kromě sebevědomí často i strach. Při operacích mozku totiž o životě a smrti rozhodují milimetry. „Strach je u chirurga přítomný celou dobu zákroku. Musí být. Kdybych ho neměl, je něco špatně, asi jako by umělec řekl, že nemá trému. Chirurg beze strachu je pro pacienta obvykle nebezpečnější než vlastní onemocnění. Strach, obava, respekt, každý tomu může říkat jinak. Když tyhle pocity nemáte, ublížíte, protože vás najednou nemá co zastavit. S nadsázkou říkám, že i opici naučíte operovat, ale už ne neoperovat. Strach je brzda, která člověka donutí udělat zákrok bezpečně. A když skončíte, přijde odměna. Úleva. Radost. Pýcha. Žádná únava. Když dooperuji, mám stejný pocit, jako když Jirkovi Lábusovi skončí premiéra, padá opona a lidé tleskají. Nebo jako když dá Messi gól. Jen s tím rozdílem, že u nás na sále je to bohužel bez potlesku.“ Beneš poutavě vypráví o pacientech, doktorech, mozku samotném, lékařské etice, víře, eutanazii, výčitkách, radosti, lékařských seriálech, úplatcích ve zdravotnictví, studiích za minulého režimu, ale i o tom, jak dnes po světě jezdí lovit brouky s kamarádem Oldřichem Kaiserem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (268)
Pana doktora si moc vážím, líbí se mi rozhovory s ním a je inspirativní ohledně svého postoje k životu, nemocem, pacientům a jak je patrné z knihy i studentům. Na knihu jsem se moc těšila a je pro mě trochu zklamáním, protože mi nesedí styl jakým je napsaná. Forma otázek a odpovědí po 70 stránkách mi zkrátka nesedla a stala se tak pro mě těžce čitelnou.
Po prvních mnoha stránkách plných odborných termínů jsem uvažovala o vrácení knihy do knihovny bez dočtení. Nakonec jsem se přemohla a četla dál, občas jsem ale přeskakovala stránky. Hlavně ty s podrobným popisem operace. Doktor předpokládá, že všichni víme kde je mozkový kmen a kde hlavové nervy podobně a tak dál. Naštěstí čím jsem byla dál, tím víc začala být kniha čtivější. Tady podle mě udělali autoři Beneš – Moravec chybu, kterou mohlo nakladatelství opravit. Kdyby byly kapitoly v obráceném pořadí, mělo by to větší logiku. Hlavně bychom sledovali život pana profesora tak, jak šel, od dětství až k vrcholu kariéry.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (4)
„Nejlepší operace je žádná operace“
„Nejrizikovější lidskou činností je pobyt v nemocnici“
„Člověk snášel bolest nepochybně lépe ve středověku než dnes. Jsme zhýčkaná generace a málo si uvědomujeme jak moc je pro nás bolest důležitá“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku v seznamech
| v Právě čtených | 44x |
| v Přečtených | 1 341x |
| ve Čtenářské výzvě | 408x |
| v Doporučených | 90x |
| v Mé knihovně | 263x |
| v Chystám se číst | 424x |
| v Chci si koupit | 153x |
| v dalších seznamech | 4x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Jsem trošku rozpolcena. Kdybych někdy, nedej bože, potřebovala někoho, kdo mi odoperuje mozek, rozhodně bych se asi chtěla dostat k panu Benešovi.
Zároveň bych se s ním ale vyloženě nechtěla bavit nad rámec zákroku, jelikož na spoustu věcí mám trošku jiný názor a hlavně ty své se snažím neprezentovat tak nadřazeně. Snažím se brát v potaz to, co pan Beneš sám říká - že je v jeho oboru potřeba mít velké ego (a já mu to věřím, obdivuju každého doktora, který se jen přiblíží k mozku), ale někdy to prostě bylo moc.
Rozhovor byl opět naprosto perfektní. Otázky trefné a zodpovězené i ty, u kterých se zdálo, že jsou beznadějně zakecané odbočkami. Líbilo se mi, že i člověk, co má za sebou jen základy biologie na ZŠ a SŠ má šanci se chytit, o čem pan doktor mluví. Složitější výrazy pak hezky vysvětlí i lajkům.
Knihu rozhodně doporučuji ve formě audia. Tu namluvili pánové Jiří Langmajer a Martin Moravec a já díky nim měla po celou dobu pocit, že sedím někde na besedě či konferenci a poslouchám živě.
Z knihy si ale ponesu jednu naději pro vlastní děti. I když budou sebevětší průšviháři v pubertě, vždy se mohou dostat ne na vrchol, ale tam, kde je bude život bavit a naplňovat. Kde jejich práce bude zároveň i koníčkem a to je něco, co přeji opravdu každému člověku.